Nové komentáře u knih Frank Brady
Koncovka
„výborná kniha a skvelé čítanie, kritici prekladu sú asi zo židovskej obce, lebo samotný autor je šachista a vydanie dával konzultovať a to čo sa samotnej hry týka tam nieje toľko aby to človeka uvádzalo do mdlôb, kniha sa snaží zaplátať dieru po tom to velikánovi svojej doby, neprávom prehliadaný, len preto že spochybňoval holokaust /čo inak robí veľa autorít dneška, len sa o tom silno mlčí/ a hovoril o naviazanosti U.S.vlády na židovské kruhy, čo je tiež všeobecne známy fakt, ale pozor potkančíci! ten človek bol majster sveta v šachu v dobe, keď IBM muselo zavolať lietadlo aby prepravili 32MB z miesta na miesto, analýzu partií si robieval sám, čo by dnešný chytráci smart-doby bez pc programov tažko zvládli s takou presnosťou prepočtov, je to proste svojrázna kniha o svojráznom človekovi ktorý bol perfekcionalsita do detailov, od hľadania cesty k šachom až k Bohu "Šachy to je hľadanie Pravdy." - Bobby J. Fischer -“... celý text
— DivnýJanko
Koncovka
„Myslím si, že tato kniha neuspokojí náročnějšího čtenáře a už vůbec ne šachistu. Samotný autor mi přijde jako nešachista (neznalost notace aj) a s historií také docela na štíru, když si myslí, že v roce 2004 jsme byli Československo. O Bobbym jsem četla vícero knih a tato je spolehlivě nejhorší. A raději sáhněte třeba po této: https://www.databazeknih.cz/knihy/bobby-fischer-proti-ceskym-velmistrum-257786“... celý text
— Lucienka
Koncovka
„Velice diletantské zpracování životního příběhu největšího šachisty všech dob, 3 za Bobbyho! Jedna hvězdička za snahu.“
— slavek7
Koncovka
„Obsahově relativně zajímavé, ale po formální stránce katastrofa.
Frank Brady je opravdu mizerný stylista a některé pasáže jsou téměř nečitelné.
Vladimír Cinke odevzdal mizerný překlad (nejen šachová terminologie).
A dáma podepsaná pod jazykovou korekturou očividně knihu ani neviděla.
Nakladatelství XYZ by se mělo zamyslet, jestli má vůbec na to vydávat knihy.“... celý text
— teleke
Koncovka
„Na úvod tohoto komentáře použiji přirovnání, které sice nepochází z mé hlavy, ale vystihuje přesně můj vztah k Bobbymu Fischerovi: "Je to jako kdyby mravenec chtěl popsat svět tak, jak ho vidí člověk." Ano, já jsem ten nechápavý mravenec a Bobby Fischer byl... prostě Bobby Fischer. Zatímco on je považován za nejlepšího šachistu všech dob, jsem já jeho pravým protipólem- hrdě se hlásím k titulu nejhoršího šachisty co kdy žil. Proto zde nebudu vůbec mluvit o šachu, při čtení knihy jsem se snažil pochopit vnitřní svět člověka, který při svém IQ 180 musí nutně vidět svět z jiné perspektivy než já.Tohle vše tu uvádím proto, abych ujasnil, že při snaze pochopit mysl Bobbyho Fischera jsem tápal, tápu a tápati budu- pokusím se však vše zasadit do svých vlastních termínů, kterými si definuji svět kolem sebe.
Bobby Fischer se na vrcholu ocitl v roce 1972, kdy se stal mistrem světa poté, co v "zápase století" porazil sovětského obhájce titulu Borise Spasského. Toto utkání se odehrálo během studené války a bylo interpretováno jako vítězství USA nad Sovětským svazem. Z Bobbyho Fischera se díky tomuto triumfu stal jeden z nejslavnějších mužů planety a americký národní hrdina. Brzy však přišel strmý pád. Geniální šachista odmítal milionové honoráře a začal podléhat paranoidním představám, obával se, že se jej někdo pokusí zabít. Ačkoliv byl po matce polovičním Židem, stal se zarytým antisemitou, který při každé příležitosti přesvědčoval ostatní o existenci rozsáhlého židovského spiknutí. Stejně tak začal nenávidět svoji rodnou zemi, Spojené státy americké..
Sám o sobě řekl, že je géniem a to nejen šachovým, ale i ve všem ostatním. Bohužel, v tomto se Bobby krutě mýlil: v šachu byl skutečně neporazitelný, ale umění jak dobře žít si nikdy neosvojil. Dokázal sice porazit sovětskou šachovou školu, ale od života dostal šachmat.
Fischer se uzavíral stále více do sebe a stal se z něho podivínský samotář. Na YouTube lze najít písničku Ballad of Bobby Fischer, v níž se jej lidé ptají, proč odešel, kam a co tam dělal. A Bobby jim, slovy autora písně, odpovídá: " Cestoval jsem po světě, žil jsem jako král i vandrák, ale odpověď na vaši otázku je jasná- nikdy jsem odtud neodešel, protože jsem tu nikdy nebyl." A právě takový mám z Bobbyho Fischera pocit- jako kdyby žil celý svůj život někde jinde než všichni ostatní. Nedokázal vycházet s lidmi a celá tato kniha je jakýmsi sledem příběhů o tom, jak jej opouštěli i ti nejvěrnější přátelé. Několik let před jeho smrtí vznikla fotografie, na níž podle jednoho novináře "můžete doslova cítit ve Fischerově pohledu smutek a možná i lítost nad tím, co mohlo být, nebo nad tím, co ztratil ve druhé polovině svého života."
Ano, je to smutné čtení- chcete-li si ale přečíst knihu o osamělosti výjimečného člověka, o osamělosti uprostřed davu, pak si přečtěte Koncovku. A hledáte-li nějaké vodítko k Fischerově duši, možná ho nalezete v jedné z jeho posledních vět, kterou adresoval ke svému příteli, který se o něj obětavě staral, když už slavný šachista umíral: "Nic nekonejší tak jako lidský dotek." Možná že právě tohle byl skutečný Bobby Fischer. Navenek člověk plný zlosti, ale někde hluboko uvnitř i citlivý člověk toužící po lidské blízkosti. Ale možná je tato interpretace jen mým zbožným přáním. Nevím, kde je pravda, ale nezapomeňte, jsem přeci jenom pouhý mravenec...
R.I.P. Bobby“... celý text
— BobRyder
