• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Frédéric Lefévre

Samson kouzelník

„:: :: :: Pseudo-autobiografický román Samson kouzelník od francouzského romanopisce, esejisty a literárního kritika Frédérica Lefèvre (1889 Izé - 1949 Paříž) mě příliš nezaujal. A to vzdor atraktivnímu námětu: autor v krátkém úvodním slovu nastiňuje, že v románu zachytil v ich-formě život "jednoho z posledních kouzelníků" totiž léčitele Alfreda Samsona z kraje Vas-Main. :: Líčení Samsonova života se široce obírá především jeho dětstvím a mládím, jeho citovými vzlety a pády, přičemž se hned v úvodu dozvídáme, že tradice ranhojičství a mastičkářství v rodu Samsonů trvá již 800 let. :: Alfredovi brzy umírají oba rodiče a on na své pouti životem zprvu nijak necítí vazbu k podivuhodnému povolání, které tak či onak zdědil po svém otci. Dospělí při skonu jeho otce však zaznamenají, že otec mu před smrtí "předal tajemství" - stiskem ruky, která přitom malého Alfreda brněla - mu předal jakousi psychickou energii. Tu bude Alfred později sám používat při originálním způsobu léčení pacientů, kteří se k němu budou přirozeně obracet tak jako předtím k jeho otci a dědovi. :: Podstatnou část knihy se ale "vzpomínající" Alfred zabývá svým dětstvím, prvními láskami, klukovskými dobrodružstvími - vyprávěnky jsou to zajisté půvabné, jako všechny vzpomínky na dětství, ale zase ne natolik, aby dokázaly strhnout - zkrátka vějíř osobních, ale z odstupu spíše banálních pamětí na vcelku obyčejný život na venkově. :: Zajímavý a poněkud obskurní moment se objevuje, když do bytu Alfredova opatrovníka strýce Fidériho přijdou dva kněží a pokusí se spálit "pekelné knihy" po Alfredovu otci. Jenže když za přispění Alfredovy zrádné tety Marie faráři zapálí oheň v krbu a knihy do něj vhodí, před zraky hocha jsou tři z knih za slabého výbuchu vymrštěny zpět do světnice. Pak se do světnici vřítí navrátivší se strýc Fidéri a knihy, byť ohořelé, zachrání a faráře víceméně vyhodí se slovy: "...hořící kniha, toť dohasínající světlo!") :: Alfred dospívá a postupně v sobě objeví schopnosti po předcích, k nimž je jaksi magneticky puzen. Koketuje se sociálně-katolickým reformním hnutím Le Sillon. Jednoho dne přiložením dlaní uklidní epileptický záchvat dítěte zahradnického pomocníka, kterého u Afredova domu zaměstnávali. Tím začíná jeho probuzení do nového života - do života léčitele, kouzelníka. Nakonec odjede do Paříže, aby léčebné metody svého rodu nahlížel jinou optikou - odborně je studoval. V poslední epizodě románu Alfred silou vůle v hostinci přeruší násilné řádění duševně nemocného muže a navodí mu kataleptický spánek. "Radoval jsem se ze své dobrodějné moci, radoval jsem se z toho, že stojím nad malichernými starostmi hmotnými a z toho že jsem hluboce připoután k půdě, stromům, polím, zvířatům, i obyvatelům této mayennské země, kterou již nikdy neopustím, ani ve smrti." (...) "Přešla léta; a ještě mnoho jich přejde. Ale já se už nezměním a můj život také ne. Vím dobře, že mě čas ušetří až k hranicím možnosti, abych mohl pokračovat v práci, protože jsme spolu spojeni. Po mě povstane můj syn a potom ještě jiní, rovněž poznamenaní osudem, třeba někde jinde nebo i zde, a budou vykonávat posvátný úkol: zabraňovat lidem v umírání. Údělem těchto zasvěcenců i přes jejich zdánlivou osamocenost, je mír. Ten, kdo očekává štěstí od někoho jiného, umírá jako po otráveném ovoci, avšak ten, kdo rozdává štěstí ostatním, ten dojde blaženství." :: To jsou poslední slova knihy, krásné, chtělo by se napsat březinovské poselství na závěr, ale bohužel knihy jako celek vzdor úžasnému motivu mi přišla mdlá, nedodestilovaná, jako psaná pohledem z rychlíku a v rychlíku, jako digestiv, nebo je v ní příliš mnoho suché a zkratkovité novinařiny - ostatně Lefévre, jak jsem se dočetl, si získal proslulost jako interviewer osobností zvaných Jedna hodina s... , kterých v novinách publikoval celkem 300. Všechna možná mystéria jsou v Samsonu kouzelníku předkládána jako zákusky ke kávě, jako cosi samozřejmého - opravdu to tak Lefévre vnímal? Jako každodennost, jako zapálení sporáku, jako průchod turniketem? Tak nevím. Kniha, z níž mám rozpaky. I když jsem přečetl za jeden večer, tak dočetl s mírným zklamáním. Třeba ji také znáte a napíšete mi k ní něco svého. :: :: :: P.S. Kniha prý po svém vydání roku 1930 ve Francii v katolických kruzích vyvolala skandál. Otec Frederica Lefévra podle fr. wikipedie prý skutečně byl lidovým léčitelem. To ale neodpovídá nijak na otázku nakolik je román Samson kouzelník fabulací. :: :: ::“... celý text
— tomasblazek