Nové komentáře u knih Hans Christian Branner
První ráno
„Četla jsem v únoru 2009. Podle mých poznámek:
Sbírka 19 povídek. Moc slov, mám raději povídky krátké.
Smutné, zadumané sentimentální příběhy, hlavně o dětech a láskách. Řada z nich je v ich formě.
Takové trochu jako za záclonou. Ale tesknota, smutek. Ach jo, život.
Citát:
"Věř si, čemu chceš, to si rozhodni sám."“... celý text
— MOu598
První ráno
„"Přesvědčivá perokresba dětství" i dospělosti. Pro mne to byly strhující až neuvěřitelně vylíčené prožitky obyčejných lidí. Příběhy na mě působily otevřeně a upřímně a právě v tom jsem nalézala jakousi čistotu líčení. Líčení něčeho opravdového, něčeho, co je nám všem společné, i když jsou naše příběhy jiné. Nosíme masky a pod maskami je něco skrytého a autor to něco odhalí v pár větách, při jejichž čtení se až tají dech. Také mě napadalo, že jako dítě jsem takhle snad ani neuvažovala. Jako dítě jsem prostě žila, ale teď jako dospělá vidím své dětství jinak. A právě o tom povídky jsou: propojují dětství a dospělost. Aneb "... že najdeme něco, co se nám nějak ztratilo."“... celý text
— Tereza.
