Nové komentáře u knih Hugo Hartung
My zázračné děti
„Anotácia je aktuálna k dňu vydania, čiže 1957, lebo dej knihy sa začína pred prvou svetovou vojnou a končí sa po druhej. Rozprávač píše článok o svojom úspešnom spolužiakovi – oportunistovi a hochštaplerovi Brunovi – podľa jeho denníkov a medzitým nostalgicky alebo vtipne spomína, ako on prežíval a vnímal tie isté časy a politické udalosti.
Štíhlá bělostná postava vystoupila z vody – byla nekonečně krásnější než sádrové sochy žen s fíkovými lísty, ktoré stály u nás ve škole na chodbách – a my jsme se mohli konečne přesvědčit, jak málo slušivý je takový fíkový list.
Ve vzdělání je přece jen síla, když má člověk tu pravou protekci.
V roce 1924 se pozvolna začal upevňovat kurs marky, stav našich peněženek i naše charaktery. Když je kapsa plnější, není tak těžké stát se lepším člověkem.
Nouze zbavuje lidi svědomí a vybíravosti.
/Čo sa týka filmu, vynechali nostalgické obdobie 20-tych rokov, i keď jemný humor zachovali. Navyše boli šansóny, ktoré sa vydarili. Malá poznámka: Netušila som, že cikicaki, cikicaki, hej, hej, hej, spievali už nacisti./“... celý text
— Venezia
