• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ingrid Kovářová Kochová

Civilní proces: Řízení exekuční, insolvenční a podle části páté OSŘ

„Chjo, tak ještě jednou... V případě sporného procesu člověk stál ještě před nedávnem před volbou poměrně komplikovanou. Brát Prahu, nebo Olomouc? Která z nich je kvalitnější, která vykazuje více dobrých stránek? Jako kdovíjaká není ani jedna, ale přeci to byla racionální volba mezi poměrně kvalitním a trochu kvalitnější (posléze přišel Lavický a tuhle volbu eliminoval, není o čem přemýšlet, jeho kvality jsou nesouměřitelné). V exekucích a insolvencích je problém jiný. Člověk stojí před hodem mincí, protože si může vybrat hroznou, nebo hroznou učebnici. Ani o jedné nelze říct, že by byla dobrá. Ačkoliv důvody jsou možná trochu odlišné a podle vašich preferencí se tu jistá diferenciace načrtnout dá. Předně, ten rozdíl není patrný v insolvenci. Ta je úplně ničemně pojednána v obou případech. Jedná se o teoreticky chabě podanou látku, odvyprávěnou po paragrafech aniž by řešila ta která učebnice jakékoliv reálné problémy daného oboru. V tomto smyslu zde valný rozdíl není – Praha je však alespoň aktuální, to Olomouc není a je proto ještě méně užitečná. Na straně druhé v okruhu exekucí se mi teoretické zázemí Olomouce zdá mnohem hlubší, koncepty lépe podané a vůbec se mi zdá, že si z ní člověk může odnést ucelenější a kritičtější pohled na daný obor, I zde kniha poměrně dost ztrácí v oblasti aktuálnosti, ale teoretická pevnost to přeci jenom dohání a měl-li bych si vybrat kterou z těchto dvou alternativ vybrat, beru Olomouc. Ovšem kdybych musel. Kdybych nemusel, volím jiné, alternativní zdroje. To je ovšem problém. Ono jich moc není. Plzeň netřeba komentovat a Brno se také nemá čím chlubit. Doslova. Protože ještě žádnou učebnici nevyprodukovalo. Ačkoliv se na tom podle mých zdrojů s jistou opatrností pracuje. Existují tu jiné publikace, třeba ta Tripesova, ale ta je tak stará, že už de lege lata úpravu vlastně neodráží. Student tak je opravdu v exekucích a insolvencích bit. Jak pak musí vypadat praxe, že? Nu, každopádně vám tato, ani ta Pražská učebnice, se vzděláním v dané oblasti nepomohou. Neztrácejte s nimi zbytečně čas.“... celý text
— Set123

---

Civilní proces - Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem

„Nnnno... Nebudu popírat, že mám z knihy pocity dosti nejednoznačné. Již podle názvu obsahuje tři relativně samostatné kapitoly, pokusím se alespoň stručně ke každé vyjádřit. Pokud jde o nespor, zabírá z knihy nějakých 230 stran, tedy absolutní většinu. A to je dobře, ZŘS má nějakých 500 paragrafů, odhadnuto asi 50 samostatných typů řízení, je tedy očividně nezbytné věnovat jim dostatek prostoru. Ostatně si zaslouží mnohem více prostoru, než jim věnuje tato kniha. Pozůstalostní řízení v ZŘS tvoří nějakých 200 ustanovení a tato kniha jim věnuje asi 30 stran. Každopádně je to nejrozsáhlejší učebnice jim věnovaná. Delší jsou v našem prostředí už jen monografie, odkazuji se zvláště na tři knihy Karla Svobody. Takže pro rozsah a hloubku lze jistě tuto knihu ocenit v tom smyslu, že z učebnic je největší. Rozhodně však není dostačující. Kniha je stále značně povrchní. Problém nesporu je obecně jeho úzká vazba na právo hmotné. Jednotlivá řízení jsou navržena tak, aby na hmotnou úpravu přesně navazovala. Proto chce-li člověk dostatečně pojednat o nesporných řízeních, musí pojednat o hmotněprávní úpravě. A to se tu, zdá se, nedaří. Respektive jedná se o pojednání značně kusé a proto nedostatečné. Ale opět, stále ještě nejrozsáhlejší. Vedle této nevyhnutelné chyby má učebnice ještě jednu. Strukturu. Vedle naprosto otřesně provedeného obsahu, budiž to autorům prominuto, je strukturálně špatná i po stránce samotného textu. Velká část výkladu je vedena ve formě poznámek a příkladů. Chápu, že příklady jsou vyznačeny speciálním formátováním textu, ale jsou-li takto vedeny i poznámky a tvoří-li poznámky snad více než polovinu textu, stává se text roztříštěným, nekoherentním, nepřehledným a vůbec čtenářsky nekomfortním. Absurdních rozměrů to nabírá v části věnované péči soudu o nezletilé, kde jsou standardním formátováním toliko vyjmenována jednotlivá řízení podle §466, ke kterým je zmenšeným formátem veden rozsáhlý odstavec odkazu na hmotnou úpravu. Po obsahové stránce lze občas polemizovat s některými názory, ale budiž, od toho názory jsou. Pokud jde o rozhodčí řízení, jedná se o snad nejlepší část knihy. Ač relativně krátká pokrývá rozhodčí řízení bez dalšího, její struktura je významně koherentnější a obecně se mi zdá tato část nejlépe vypracovaná. Nebyl bych to já, kdybych si nedovolil přeci jednu kritickou poznámku - kapitola by se pro úplnost série olomouckých učebnic procesu neměla jmenovat "rozhodčí řízení", ale "ADR" a měla by obsahovat mediaci. Takto celá zmíněná série ani v jednom dílu mediaci neobsahuje, což je značný nedostatek a mě je to dosti líto. Nu... vzhledem ke všemu bych čekal, že třetí částí bude řízení podle části V. OSŘ a rejstříkové řízení. Jsou to jednoznačně nesporná řízení, jen upravená ve zvláštních předpisech. Kupodivu a pro mne dost nepochopitelně tomu tak ale není. Část V. autoři přenechali do dílu o exekucích a insolvencích, kam rozhodně nepatří a rejstříky, myslím, neřeší vůbec. Místo toho se nám nesourodě vedle nesporu a arbitráže v knize ocitá řízení s mezinárodním prvkem. V zásadě se jedná o souhrn evropské a mezinárodní úpravy mezinárodního práva soukromého a procesního, který je snad užitečný právě pro jeho přehledovost, na straně druhé si nejsem jist, proč se mu vůbec autorstvo mělo potřebu věnovat. Výklad musel být nezbytně povrchní, navíc se jedná o jiné právní odvětví, které vůbec neřeší proces jako takový, jen kolizi právních řádů. Pro nastínění povrchnosti textu uvádím, že je zde nařízení Brusel I Bis věnováno 8 stran. V učebnici mezinárodního práva soukromému mu zpravidla bude věnováno něco přes sto stran. Jako kniha rozhodně není špatná. Já jsem za její pojednání o nesporu vážně rád. Na straně druhé, když se nad tím zamýšlím, má opravdu mnoho vad a nedostatků. Budete-li ale váhat nad pražskou a touto učebnicí, vemte tuhle. Očividně není dokonalá, ale furt je lepší. Ale mezinárodní právo procesní se z ní prosím neučte. (A pro pořádek, pro rozsah běžného magisterského studia civilního procesu na našich fakultách stačí až bohatě, v tomhle směru se nebojte. Naopak je ještě až moc podrobná.)“... celý text
— Set123