-

Ján Gronský

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1928

Nové komentáře u knih Ján Gronský

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

„Zpětně, po trošičku hlubším prozkoumání odborné publikační činnosti v oblasti ústavněprávní problematiky, musím knihu hodnotit lépe a vzít zpět některé mnou dříve publikované názory. Jednak se omlouvám za impertinenci - "nerozumí ústavnímu právu". To byla očividně nadsázka, ale něco na tom fakt je. Pochopte, oni perfektně rozumí organické složce ústavního práva, ostatně k ní mají ze všech nejblíže. Zdá se mi, mají větší potíže s interpretací a lidskými právy, či hodnotami ústavního práva vůbec. Musím zpětně uznat, že kniha je zkrátka obsahově nejlepší v této naší zemičce. Po přečtení Klímovy publikace oceňuji Pavlíčkovu jako takřka zázračnou a musím uznat, že obsahuje vlastně opravdu hodně potřebných a zajímavých informací a její přečtení rozhodně stojí za námahu. To že v ní chybí teorie (a na zkoušku z ústavka na PRF MU tak zkrátka nestačí), je prostě fakt, stejně jako absence názorové vyhraněnosti, de lege ferenda koncepcí, a filosofie práva. Což je velká škoda, ale alespoň je její vydání aktuální, obsáhle a informačně funkční, takže... takže hej, jděte do toho.“... celý text
— Set123

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

„Inu… Krom komentářů se jedná o patrně nejdelší učebnici ústavního práva v České republice, už proto je třeba ji ocenit a uznat ji jisté místo na poli ústavněprávní publikace. Přes to… nemohu se zbavit pocitu… pardon! Ale… No jak bych to… nemohu se zkrátka zbavit pocitu, že Pražáci moc (lidé z Karlovky, přiznejme si to…) úplně nerozumí ústavnímu právu. Uznávám, doktora Hřebejka mám rád, některé další také (ostatně v autorském kolektivu jsou i ústavní soudci), ale nemohu si pomoci… Učebnice obsahuje nějakých 300 stran o ústavním vývoji na našem území. A to je jistě milé, při učení na zkoušku z českých právních dějiny mi pomohla více, než samotná učebnice dějin. Problematika je vyložena příjemně, stručně, ale stále podrobně. To v jiných učebnicích ústavního práva nenajdete a je to škoda. V tomto ohledu má tedy kniha velký přínos. Ovšem… neobsahuje ani náznak podrobné teorie ústavního práva, či filosofie ústavního práva. Že neobsahuje teorii, to beru, to je jistá úchylka pana profesora Filipa (v tomto ohledu doporučuji jeho knihy), ale neobsažení jistých filosofických pasáží je po mém soudu naprosto chybné. Klauzule věčnosti, ideologické prvky ústavy a tak dále pak naprosto ztrácejí na obsahu a učebnice se tak zdá takřka jen polovičatou. Drobné výhrady bych měl i k aktuální právní úpravě v knize popsané. Jistě, je obsáhlá, je poměrně podrobná (ačkoliv považte, že obsahuje pouhých 800 stran (300 šlo do dějin) a 300 stran jde do základních práv (což je, pravda, očividně nedostačující), čili 500 stran zbývá pro organickou část ústavka, bezpečnost, EU atd.), ale (po mém soudu) nezdá se zajímavá, postrádá totiž jakoukoliv vyhraněnost. Když už je učebnice názorově vyhraněná, je to vůči teorii, není progresivní (což bych, Derridovky, ocenil), ale konzervativní. Při úvaze, o čl. 9. odst. 2 Ústavy například odmítá označení „materiální ohnisko ústavy“ a preferuje „klauzuli věčnosti“ zkrátka proto, že „materiální ohnisko“ terminologicky Ústava neobsahuje. A klauzuli věčnosti ano? Autoři odmítají teoretickou úvahu proto, že ji ti různí Havlové a Klauzové v ústavě neobsáhli, ačkoliv v době tvorby Ústavy toto teoretické dělení ani neexistovalo? Ale notak… A propos, prohlášení "Všeobecná branná povinnost je výrazem demokratických principů státního zřízení ve vztahu k obraně a vnější bezpečnosti státu." mne docela pobavilo. Buď jsem jej nepochopil (což je dost dobře možné), nebo je natolik absurdní, že mě k tomu ani nenapadají slova.“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora