Jan Kněžínek

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1979

Nová kniha

Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích: Komentář

Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích: Komentář - Jan Kněžínek

Zakládání demokratických politických stran je v České republice součástí politických práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a je vyhrazeno občanům... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Pracovní právo
Pracovní právo
Zákon o zahraniční službě: Komentář
Zákon o zahraniční službě: Komentář
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích: Komentář
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích: Komentář
Stykový zákon: Komentář
Stykový zákon: Komentář

Nové komentáře u knih Jan Kněžínek

Pracovní právo Pracovní právo

„Ok... právě jsem dodělal zápočet, zkouška mě čeká za půl roku. S mnoha z autorů se ještě budu stýkat na přednáškách, seminářích a co hůř, nakonec i na ústní zkoušce, kde mohou zruinovat můj studijní průměr jedním slovem. Proč, po zvážení daného, nenapsat: je to jedna z nejhorších učebnic, co jsem zatím na univerzitě viděl. Bylo nám řečeno: kupte si to, kupte, jinak neuděláte zápočet. Tak jsem si to koupil. Dvakrát. Ano, měl jsem tu smůlu číst jak třetí, tak čtvrté vydání. A chcete něco vědět? Kdybych se měl spolehnout jenom na informace z učebnice, rupnul bych to. Test jsem psal dnes, mám v živé paměti jak vypadal. Pravda, na sedm z deseti otázek učebnice odpovídá. Na tři ne. Minimální úspěšnost? Sedm z deseti otázek. Naučte se učebnici zpaměti a možná dostanete minimum. Ale tenhle test byl ještě vcelku lehký. Na předešlý termín (jehož zadání se ke mně shodou okolností dostalo) by tato učebnice stačila z poloviny. Ta věc má skoro 600 stran a stojí přes 700 korun. Takže, apeluji tímto na budoucí studenty pracovního práva na Masarykově univerzitě, nechoďte k zápočtu (blbýmu zápočtu, který na první termín ruplo 125 lidí) jen se znalostí učebnice. Měli byste vidět i přednášky. Tedy ideálně byste měli mít načtené všechny komentáře k zákoníku práce, ale budiž, alespoň přednášky a učebnice. Nu a kromě toho, že učebnice zdaleka neobsahuje vše podstatné (pojednání o subjektech pracovněprávních vztahů skoro absentuje, doručování krásné prosté nic, o náplni práce, druzích práce a tak dále, také nic, právní jednání tak, že prvák, který poprvé viděl přednášku z obecné části občana by vám toho řekl víc, a tak dále a tak dále) obsahuje i něco navíc. Hlavně chyby. Je jich tam množství až nechutné. Je to opravdu strašné. Nejhorší, mimochodem, udělal hlavní autor učebnice a garant předmětu, profesor Hůrka. V pojednání o §316 ZP tvrdí, že, pokud jsou naplněny zákonné podmínky, zaměstnavatel smí po zaměstnancích chtít znát jejich sexuální orientaci, původ, církevní, či odborovou příslušnost, zato informace o trestní bezúhonnosti, či těhotenství zaměstnankyně, to nikdy. Ten paragraf není tak komplikovaný, že je to PŘESNĚ NAOPAK není tak těžké zjistit. A víte co? To není chyba jednoho vydání. Tato chyba byla již ve vydání třetím. Autor pak kapitolu vzal a aniž by si to po sobě alespoň přečetl to mrsknul do nového vydání. A pak působí na studenty ve smyslu to je akademická solidarita, když my to píšeme, vy byste to měli číst, to je slušnost. Nebudu lhát, jsem z učebnice, pracovního práva a hlavně jeho výuky u nás na fakultě, dosti rozladěný. Ale dobře, toto není o výuce pracovního práva na naší fakultě. Takže bez osobní animozity k danému předmětu prostě konstatuji, že přes úctyhodný rozsah učebnice zdaleka neposkytuje dostatek informací, je plná chyb, nedokonalého vyjadřování (vážně to nikdo nemohl zeditovat) a vůbec tak nějak není příliš kvalitní. A to říkám při plném vědomí toho, že jak profesor Hůrka, tak ostatní autoři jsou velice dobře znalí problematiky pracovního práva. Jsou to opravdu odborníci. O to je podivnější, že to dopadlo takhle. P.S. Další přečtení knihy předcházelo zkoušce z pracovního práva - člověk opět o půl roku snažení plnější vědomostí, znovu pohlédl do tohoto kousku... Nenašel jsem na ní nic dobrého, jen další chyby, nedostatky, hlouposti. Třeba pojednání o paragrafu, který od roku 2015 neexistuje a tak. Část o odpovědnosti je navíc úplně tragická, prackaři prostě odpovědnostním vztahům nerozumějí. Nenapadá mě upřímně nic dobrého, co o knize říct. Množstvím autorů a nedostatkem ediční práce se v ní navíc informace neustále opakují a její rozvržení nedává smysl. Prostě dost strašná věc. P.P.S. Aby snad nedošlo k nějaké mýlce, výše zmíněný zápočet a zkoušku jsem zvládl v obou případech na prvý pokus a s výsledkem vcelku nadprůměrným, takže to není nadávání zhrzeného studenta. Je to nadávání studenta, který snad už něco odborných textů načetl a když vidí prabídnou učebnici, nemůže si pomoci.“... celý text
— Set123

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

„Zpětně, po trošičku hlubším prozkoumání odborné publikační činnosti v oblasti ústavněprávní problematiky, musím knihu hodnotit lépe a vzít zpět některé mnou dříve publikované názory. Jednak se omlouvám za impertinenci - "nerozumí ústavnímu právu". To byla očividně nadsázka, ale něco na tom fakt je. Pochopte, oni perfektně rozumí organické složce ústavního práva, ostatně k ní mají ze všech nejblíže. Zdá se mi, mají větší potíže s interpretací a lidskými právy, či hodnotami ústavního práva vůbec. Musím zpětně uznat, že kniha je zkrátka obsahově nejlepší v této naší zemičce. Po přečtení Klímovy publikace oceňuji Pavlíčkovu jako takřka zázračnou a musím uznat, že obsahuje vlastně opravdu hodně potřebných a zajímavých informací a její přečtení rozhodně stojí za námahu. To že v ní chybí teorie (a na zkoušku z ústavka na PRF MU tak zkrátka nestačí), je prostě fakt, stejně jako absence názorové vyhraněnosti, de lege ferenda koncepcí, a filosofie práva. Což je velká škoda, ale alespoň je její vydání aktuální, obsáhle a informačně funkční, takže... takže hej, jděte do toho.“... celý text
— Set123

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

„Inu… Krom komentářů se jedná o patrně nejdelší učebnici ústavního práva v České republice, už proto je třeba ji ocenit a uznat ji jisté místo na poli ústavněprávní publikace. Přes to… nemohu se zbavit pocitu… pardon! Ale… No jak bych to… nemohu se zkrátka zbavit pocitu, že Pražáci moc (lidé z Karlovky, přiznejme si to…) úplně nerozumí ústavnímu právu. Uznávám, doktora Hřebejka mám rád, některé další také (ostatně v autorském kolektivu jsou i ústavní soudci), ale nemohu si pomoci… Učebnice obsahuje nějakých 300 stran o ústavním vývoji na našem území. A to je jistě milé, při učení na zkoušku z českých právních dějiny mi pomohla více, než samotná učebnice dějin. Problematika je vyložena příjemně, stručně, ale stále podrobně. To v jiných učebnicích ústavního práva nenajdete a je to škoda. V tomto ohledu má tedy kniha velký přínos. Ovšem… neobsahuje ani náznak podrobné teorie ústavního práva, či filosofie ústavního práva. Že neobsahuje teorii, to beru, to je jistá úchylka pana profesora Filipa (v tomto ohledu doporučuji jeho knihy), ale neobsažení jistých filosofických pasáží je po mém soudu naprosto chybné. Klauzule věčnosti, ideologické prvky ústavy a tak dále pak naprosto ztrácejí na obsahu a učebnice se tak zdá takřka jen polovičatou. Drobné výhrady bych měl i k aktuální právní úpravě v knize popsané. Jistě, je obsáhlá, je poměrně podrobná (ačkoliv považte, že obsahuje pouhých 800 stran (300 šlo do dějin) a 300 stran jde do základních práv (což je, pravda, očividně nedostačující), čili 500 stran zbývá pro organickou část ústavka, bezpečnost, EU atd.), ale (po mém soudu) nezdá se zajímavá, postrádá totiž jakoukoliv vyhraněnost. Když už je učebnice názorově vyhraněná, je to vůči teorii, není progresivní (což bych, Derridovky, ocenil), ale konzervativní. Při úvaze, o čl. 9. odst. 2 Ústavy například odmítá označení „materiální ohnisko ústavy“ a preferuje „klauzuli věčnosti“ zkrátka proto, že „materiální ohnisko“ terminologicky Ústava neobsahuje. A klauzuli věčnosti ano? Autoři odmítají teoretickou úvahu proto, že ji ti různí Havlové a Klauzové v ústavě neobsáhli, ačkoliv v době tvorby Ústavy toto teoretické dělení ani neexistovalo? Ale notak… A propos, prohlášení "Všeobecná branná povinnost je výrazem demokratických principů státního zřízení ve vztahu k obraně a vnější bezpečnosti státu." mne docela pobavilo. Buď jsem jej nepochopil (což je dost dobře možné), nebo je natolik absurdní, že mě k tomu ani nenapadají slova.“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora