Jana Petrov Křiváčková

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Civilní proces - Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem

Doručování v civilním soudním řízení

Praktikum civilního procesu - 2. část

Praktikum civilního procesu

Nové komentáře u knih Jana Petrov Křiváčková

Civilní proces: Obecná část a sporné řízení

„I k této učebnici mám poněkud nejednoznačný vztah. Když člověk studuje práva a dostane se k civilnímu procesu, váhá v zásadě nad dvěma učebnicemi. Pražskou a Olomouckou - Plzeňská nepadá v úvahu. Teď s vydáním prvního dílu začíná vznikat třetí alternativa, bezesporu nejlepší - Brněnská učebnice. Každopádně doposud to bylo dilema. A měl-li bych se už pro jednu rozhodnout, volil bych Olomouckou. Třebaže záleží na tom kde studujete, samozřejmě. Tato kniha je bezesporu hlubší a detailnější než ta Pražská. Na větším prostoru se věnuje menšímu množství problémů. Nenajdete zde nespor, část V. OSŘ, arbitráž... Je to v zásadě jen jádro civilního soudnictví - sporné řízení. Pravda, velká část látky (hlavně judikatura) je podávána prostřednictvím poznámek v jiném formátu, než zbytek knihy, což po mém soudu práci s ní činí méně pohodlnou, ale obecně je to zkrátka lepší text, ve kterém se člověk dozví poměrně mnoho zajímavých informací. Na straně druhé se mi nelíbí už samotné pojetí učebnice, respektive civilního procesu v ní obsažené. Autorstvo vychází z představy jednotného procesu, tedy z představy, že spor, nepsor, arbitráž, insolvence a exekuce jsou jednotným celkem. Což je ptákovina. Už nemáme jeden OSŘ socialistického typu, který kompletně devalvoval civilní proces jako disciplínu. Tato jednotlivá odvětví civilního řízení jsou natolik odlišná a vychází z natolik rozlišných principů, že je zkrátka nejde míchat dohromady. Ostatně aktuální vymezení civilní pravomoci v § 7 OSŘ je očividně směřováno jen na civilní sporné řízení, je pak směšné tvořit z něj jakýsi celek. To má své následky. Třeba při typologii žalob se autorka dostává do absurdní situace, vymezuje-li jako samostatný typ žaloby žalobu statusovou, což je při nejlepším subtyp konstitutivních žalob – to ale není problém. Problém nastává, je-li jako ukázka takové žaloby uveden návrh na rozvod manželství. Což očividně není žaloba, ale návrh, že ano. Podobně podivná je situace při které se autorstvo snaží podřadit arbitra pod nějakou kategorii procesních subjektů. On tam prostě nesedí, nemůže patřit mezi hlavní účastníky, ani mezi zvláštní subjekty, ani mezi osoby zúčastněné. Prostě tam nepatří, protože se tato kategorizace hodí jen pro sporné řízení jako takové. A takových podivností je kniha plná. (Nekomentuji už ani to, co provedlo autorstvo kontradiktornosti - tedy že ji ze strukturálního principu ovládajícího celkovou podobu civilního procesu přeneslo do podoby zásady, která má podle textace knihy přesně tytéž obsahy, jako zásada rovnosti.) Na straně druhé platí, že je to kniha obsáhlá a jistě nápomocná. Teoreticky podle mě vadná a v Brně se vymstí učit se podle ní, ale stále dobrá. Jistě, budete-li váhat mezi Šínovou a Lavickým... nerozumíte civilnímu procesu, není nad čím váhat, Lavický je o několik řádů větší odborník než kdokoliv jiný v našem prostředí, pokud jde o civilní proces. Stále je to ale dobrá kniha, která je obecně užitečná. Jen podotýkám, že tato kniha absentuje některé důležité instituty (posesorní řízení, evropské řízení o bagatelních sporech, úpravu předmětu sporu, stipulační způsobilost atd.) a šířeji celý cyklus olomouckých učebnic ledasco postrádá (rejstříkové řízení, mediaci atd.), to je tedy jistě další deficit.“... celý text
— Set123

Civilní proces - Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem

„Nnnno... Nebudu popírat, že mám z knihy pocity dosti nejednoznačné. Již podle názvu obsahuje tři relativně samostatné kapitoly, pokusím se alespoň stručně ke každé vyjádřit. Pokud jde o nespor, zabírá z knihy nějakých 230 stran, tedy absolutní většinu. A to je dobře, ZŘS má nějakých 500 paragrafů, odhadnuto asi 50 samostatných typů řízení, je tedy očividně nezbytné věnovat jim dostatek prostoru. Ostatně si zaslouží mnohem více prostoru, než jim věnuje tato kniha. Pozůstalostní řízení v ZŘS tvoří nějakých 200 ustanovení a tato kniha jim věnuje asi 30 stran. Každopádně je to nejrozsáhlejší učebnice jim věnovaná. Delší jsou v našem prostředí už jen monografie, odkazuji se zvláště na tři knihy Karla Svobody. Takže pro rozsah a hloubku lze jistě tuto knihu ocenit v tom smyslu, že z učebnic je největší. Rozhodně však není dostačující. Kniha je stále značně povrchní. Problém nesporu je obecně jeho úzká vazba na právo hmotné. Jednotlivá řízení jsou navržena tak, aby na hmotnou úpravu přesně navazovala. Proto chce-li člověk dostatečně pojednat o nesporných řízeních, musí pojednat o hmotněprávní úpravě. A to se tu, zdá se, nedaří. Respektive jedná se o pojednání značně kusé a proto nedostatečné. Ale opět, stále ještě nejrozsáhlejší. Vedle této nevyhnutelné chyby má učebnice ještě jednu. Strukturu. Vedle naprosto otřesně provedeného obsahu, budiž to autorům prominuto, je strukturálně špatná i po stránce samotného textu. Velká část výkladu je vedena ve formě poznámek a příkladů. Chápu, že příklady jsou vyznačeny speciálním formátováním textu, ale jsou-li takto vedeny i poznámky a tvoří-li poznámky snad více než polovinu textu, stává se text roztříštěným, nekoherentním, nepřehledným a vůbec čtenářsky nekomfortním. Absurdních rozměrů to nabírá v části věnované péči soudu o nezletilé, kde jsou standardním formátováním toliko vyjmenována jednotlivá řízení podle §466, ke kterým je zmenšeným formátem veden rozsáhlý odstavec odkazu na hmotnou úpravu. Po obsahové stránce lze občas polemizovat s některými názory, ale budiž, od toho názory jsou. Pokud jde o rozhodčí řízení, jedná se o snad nejlepší část knihy. Ač relativně krátká pokrývá rozhodčí řízení bez dalšího, její struktura je významně koherentnější a obecně se mi zdá tato část nejlépe vypracovaná. Nebyl bych to já, kdybych si nedovolil přeci jednu kritickou poznámku - kapitola by se pro úplnost série olomouckých učebnic procesu neměla jmenovat "rozhodčí řízení", ale "ADR" a měla by obsahovat mediaci. Takto celá zmíněná série ani v jednom dílu mediaci neobsahuje, což je značný nedostatek a mě je to dosti líto. Nu... vzhledem ke všemu bych čekal, že třetí částí bude řízení podle části V. OSŘ a rejstříkové řízení. Jsou to jednoznačně nesporná řízení, jen upravená ve zvláštních předpisech. Kupodivu a pro mne dost nepochopitelně tomu tak ale není. Část V. autoři přenechali do dílu o exekucích a insolvencích, kam rozhodně nepatří a rejstříky, myslím, neřeší vůbec. Místo toho se nám nesourodě vedle nesporu a arbitráže v knize ocitá řízení s mezinárodním prvkem. V zásadě se jedná o souhrn evropské a mezinárodní úpravy mezinárodního práva soukromého a procesního, který je snad užitečný právě pro jeho přehledovost, na straně druhé si nejsem jist, proč se mu vůbec autorstvo mělo potřebu věnovat. Výklad musel být nezbytně povrchní, navíc se jedná o jiné právní odvětví, které vůbec neřeší proces jako takový, jen kolizi právních řádů. Pro nastínění povrchnosti textu uvádím, že je zde nařízení Brusel I Bis věnováno 8 stran. V učebnici mezinárodního práva soukromému mu zpravidla bude věnováno něco přes sto stran. Jako kniha rozhodně není špatná. Já jsem za její pojednání o nesporu vážně rád. Na straně druhé, když se nad tím zamýšlím, má opravdu mnoho vad a nedostatků. Budete-li ale váhat nad pražskou a touto učebnicí, vemte tuhle. Očividně není dokonalá, ale furt je lepší. Ale mezinárodní právo procesní se z ní prosím neučte. (A pro pořádek, pro rozsah běžného magisterského studia civilního procesu na našich fakultách stačí až bohatě, v tomhle směru se nebojte. Naopak je ještě až moc podrobná.)“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora