• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

České právní dějiny do roku 1989 - Jaromír Tauchen

Publikace přináší nejnovější zpracování našich národních právních dějin. Učebnice sestává z dvou částí: dějiny státu a dějiny práva. Výklad je doveden do roku 1... detail knihy

Nové komentáře u knih Jaromír Tauchen

Nástin právních dějin

„Četlo se to poměrně dobře, jen tam na můj vkus byly některé části dost stručné a některé informace mi naopak přišly trošku zbytečné.“
— ronyyy

---

Nástin právních dějin

„Čteno v průběhu semestru. Pro základní přehled super. Je to napsáno poměrně čitelně. Žádná souvětí přes dvě strany, ani žádná neznámá slova. V tomhle ideální. Bohužel se v textu vyskytují chyby. Narazila jsem i například na to, že chyběla půlka věty. Potvrzuji tedy to, co bylo řečeno v komentáři dole. Ty chyby tam opravdu jsou a to v docela velkém množství. Taky Nástin není úplně vhodný na učení se ke zkoušce. Obsahuje dost nepodstatných dat apod. Při čtení to nevadí, ale učit se z toho nedá. Víceméně je vhodný na to, aby měl člověk nějakou představu o problematice a orientoval se. Taky pro lidi, kteří sice právo nestudují, ale zajímá je to, je kniha fajn.“... celý text
— Butterfly340

---

Nástin právních dějin

„Obecné právní dějiny (z toho co vím) patří mezi ty poněkud zvláštnějším předmětům prvého semestru na právnické fakultě Masarykovy univerzity, vedle sociologie práva, samozřejmě. Tuším, že ani jedna ze zbývajících právnických fakult v republice nemá tyto dva předměty coby povinné. Není to, po mém nekvalifikovaném soudu, špatně. Jedná se o předmět s velkou informační hodnotou a, možná překvapivě, reálným využitím při studiu. Propojuje totiž mnoho jiných předmětů a dává celé materii vzdělání poněkud pevnější a jistější charakter (alespoň se mi zdá). Zároveň se jedná o ten obsahově bezesporu nejširší předmět v semestru. Ano, všechny jsou relativně náročné, ale ani jeden z nich nezahrnuje několik tisíc let vývoje práva (pravda, v dosti zrychlené formě) a ústavní vývoj několika evropských států (zejména hovoříme o Německu, Francii, Itálii a Rusku) v rámci několika staletí. Proto by se hodilo mít učebnici co nejvyšší možné kvality. Inu… Ona je to učebnice sympatická, neobsahuje téměř žádné informace, které by se u zkoušky nemohly vyskytnout, ale má své problémy. Alespoň z mého pohledu. Tak tedy postupně. První chyba, kterou zmíním, je chyba nejobjektivnější a nejzávažnější. Učebnice obsahuje spousty chyb. Chyb gramatických, syntaktických i „faktických“ – tím myšleno takových, které mohou poněkud zmást studenta co do obsahu látky. Jedná se o překlepy, ovšem dosti nepříjemné. Kniha prošla recenzním řízením a byla revidována, netuším tedy, jak se tam ono celkem velké množství chyb v syntaxu dostalo, ale budiž, to by nebyla až taková vada. Problém začíná tehdy, když je v kontextu Velké revoluce v Anglii poprvé zmíněn Karel I., vyznačený tučně, coby Karel V. To je opravdu problém. Pravda, v textu už je dále zmiňován Karel I., ale uznejte, matoucí to být může. Já až tak zmaten nebyl, s látkou jsem byl dobře obeznámen již předem, ale přesto, působí to dost… hloupě… Další dva problémy charakteru čistě subjektivního. Struktura publikace se mi nezdála ideální, respektive obsah jednotlivých kapitol se mi nezdá mít dobrou strukturu. Například Sovětské právo je strukturováno coby obecná část, obecná právní část a vývoj jednotlivých právních odvětví, místo toho, aby všechny tyto aspekty byly přehledně probrány najednou u jednoho stádia vývoje (porevoluční období, NEP, stalinská éra, poststalinská éra, rozpad), jsou tato období nepřehledně skládána podle výše zmíněné struktury. Osobně mi to nevyhovuje a bylo to pro mne dosti vyčerpávající. Co mne pak vyloženě iritovalo, to byly odkazy na další literaturu. Nesnáším krátké odkazy v textu, když lze tyto krátké odkazy vložit pod čáru tak, aby nenarušovaly strukturu textu samého. Krátké citace jsou navíc ještě zkrácené (a to už je na mne moc krácení) a patrně v rámci úspornosti i rejstřík použité literatury je naprosto šílený. Není odrážkový, ale jedná se o souvislý text, kde jsou desítky publikací oddělovány prostřednictvím středníku. Odpornost. To vše píši s plným respektem v učebnici, předmětu, i autorům, ke kterým opravdu chovám hlubokou úctu. Chyby je ovšem nutno zdůraznit a tak jsem to udělal zde. I přes ně se jedná o jednu z nejužitečnějších učebnic prvého semestru (což můžete ignorovat, píšu to snad ke všem, prostě jinde se takto koncentrovaně dané informace nedovíte), která je plná zajímavých informací a právě proto, že jsem s ní strávil nejvíce času, jsou její nedostatky ještě tíživější.“... celý text
— Set123

---

---

Protektorát Čechy a Morava - jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin

„Velice jednoduše, jedná se o sérii čtyř kratších příspěvků a jednoho delšího pojednání o období nesvobody, Druhé republice a Protektorátu. Problematika článků je relativně úzká a tak tako útlá knížečka rozhodně nevyčerpává problematiku daných období. Dokonce ji pojímá relativně úzce. Postupně se jedná o příspěvky: Třicátá léta ve znamení příprav na válku – pěkně pojednaná kapitola která vykládá průběh přípravy celé republiky na napadení mnohem větším fašistickým sousedem. Česká republika ve své většinové politické reprezentaci byla jedním z mála ostrůvků „fašismus-free“ v Evropě. Itálie, Německo, Rakousko, Maďarsko a tak dál a tak dál. Nu a pak tu bylo Československo pamatující si svého tatíčka Masaryka, ve kterém se nacionalistické tendence projevovaly pouze u německé menšiny. Fascinující je, mimochodem, pomyšlení na to, že se stát rozpadl sotva dva roky po Masarykově smrti... Je podivuhodný též pohled na to, jak se vlastně Československo připravilo. Připravilo se totiž zdaleka nejlépe v Evropě, jediné si vědomo nebezpečí, které Hitler představuje. (Byl to ostatně Masaryk, kdo první varoval ve své recenzi na Mein Kampf před Hitlerovým šílenstvím.) Naneštěstí ani veškeré přípravy nepomohly. Druhá Česko-Slovenská republika – druhý příspěvek rozebírající vznik pomnichovského kastrovaného Československa, jeho ústavní a právní nelegitimitu a změny v jeho správě. Je to mimořádně tísnivé čtení, ovšem obsahující mnoho zajímavých informací. Protektorát Čechy a Morava a jeho správa – vznik a povaha protektorátu se změnami, které zapříčinil dvoukolejný systém a postupná likvidace samospráv. Opět velice působivý rozbor rakoviny nacismu. Vládní vojsko – ozbrojený vojenský sbor Protektorátu Čechy a Morava – pohled na specifický charakter vykastrovaného státu. Svým Výnosem deklaroval Hitler našemu státu autonomii. Zbytkem svého výnosu ji likvidoval. K těmto zlikvidovaným sférám patřila i zahraniční politika. Jedním z důležitých nástrojů zahraniční politiky byla vždy armáda. Armáda byla zlikvidována a zahraniční politika byla nemožná. Zbylo nám vládní vojsko o 7 000 mužích které nadto mělo zajišťovat vnitřní bezpečnost. Posledním a rozsahem zdaleka největším článkem je Trestní právo v protektorátu Čechy a Morava od docenta Tauchena. Trestní právo v nacistickém Německu bylo jednou z největších zrůdností v historii práva. Porušovalo i tak základní zásady jako nullum crimen sine lege, či zákaz retroaktivity. Hitler se svým vizionářským géniem přinesl světu i zavedení analogie v trestním právu, či trestání politických zločinů popravou. V průběhu existence protektorátu byl demokratický režim zlikvidován totálně i v této oblasti. Nejen, že zde byla opět zavedena prakticky starověká personalita práva, ale i ty nejzákladnější fundamenty trestního práva u nás byly zlikvidovány. Je to tíživé, ale zajímavé čtení.“... celý text
— Set123