• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Johan Schweigl

Vybrané právní otázky fiskální odpovědnosti státu

„Jakkoliv se za normálních okolností mohu pokoušet být k odborným knihám kritický (leckdy až moc), nejsem toho schopen vždy. Jedná-li se o ekonomii, mohu maximálně kývat hlavou a dělat, že tomu rozumím. Tak zde. Kniha je patrně dobrým příspěvkem do oblasti studia národního hospodářství a finančního práva. To je fajn. Zaobírá se v zásadě otázkou zda existuje odpovědnost (působení ex ante), respektive zodpovědnost (ex post) veřejných těles za nakládání s veřejnými financemi. To na úrovni místní, státní, i mezinárodní. Z mého zorného pole naprosto utíká rovina evropská a mezinárodní. Této oblasti jsem se posud nevěnoval a kdybych jen trochu mohl, vyhýbal bych se tomu i v budoucnu (jako že nemohu). Proto jsem zajímavější shledal otázku státní a municipální. Dovolím si zde dvě poznámky k úvahám, které mne nejvíce zaujaly. Ústava České republiky neobsahuje takřka žádná ustanovení týkající se fungování národního hospodářství. Vezmeme-li to postupně, tak se dozvíme, že zákon o státním rozpočtu a o závěrečném účtu schvaluje Sněmovna a pak až to, že existuje jakási ČNB a že tato má za cíl zajistit cenovou stabilitu. (Což by si mohl uvědomit guvernér Michl, třeba by si pak uvědomil, že jeho cíl není kurzový.) A to je vše. Musím souhlasit s docentem Blažkem, že ono by fakt nebylo od věci ekonomickou novelu Ústavy provést. Ona ji tam toho času nechtěla ODS protože by je politicky omezila, další návrhy neprošly pro politickou zbabělost či co. I ten blbý zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti byl nakonec přijat formou běžného zákona a první vlna covidu nám ukázala, že je k ničemu, protože ho Sněmovna zkrátka změnila. Dluhovou brzdu, odpovědnost za závěrečný účet, pevnější ukotvení ČNB, to vše by se naší Ústavě hodilo. Škoda, že se toho patrně nikdy nedočkáme. Zajímavou se mi jeví rovněž nadnesená úvaha o daňové samostatnosti obcí. Tedy teze, že v zájmu samostatnosti municipalit, což by ostatně vedlo k dalšímu zbrzdění možného nástupu totalitních režimu, by tyto měly mít možnost samy si stanovovat daňovou zátěž pro své obyvatelstvo, alespoň tedy v míře schopnosti přežít i přes případné zásahy z centrální vlády. Problém je tu ovšem na několika úrovních. Prvním problémem se zdá být potřeba takovou možnost stanovit na úrovni ústavního zákona a to ještě ideálně tak, aby toto ustanovení spadalo pod ochranu čl. 9 odst. 2 Ústavy. Tam sice spadá samotné právo na samosprávu, s touto modifikací by to však bylo obtížné. Nadto by vliv centrální moci musel být vyloučen plně. Tedy, nikoliv toliko limitem („výši sazby stanoví obecní zastupitelství mezi 10% až 25%“), jelikož s tím by se dalo hýbat a nezávislosti obcí by se stěží dosáhlo. Obce by tedy musely mít absolutní volnost, nezávislou na zákoně, maximálně tak stanovenou ústavním zákonem a takový limit by se do klauzule věčnosti tuplem nevešel. Navíc by takovým krokem byla zásadně narušena enumerativnost veřejnoprávních pretenzí, což je očividně důsledek nikoliv kýžený. Zde je patrně vhodné připomenout, že stanovení daní a poplatků lze toliko na základě zákona. Tuto zásadu máme od přijetí Magny Charty z počátku 13. století, nevím, zda by bylo dobré ji nyní rušit, či snad obcházet. Nadto by taková změna nikdy nemohla projít, protože by každý pokus o ni sestřelil Ústavní soud. Obce nejsou schopny pořádně stanovit ani poplatek za psa, aniž by tím porušovaly ústavní pořádek, natož abychom jim svěřili daně.“... celý text
— Set123

---

Ekonomické základy práva

„Jsem po čtení této knihy poněkud rozpolcen… Na straně jedné se jedná o krátkou, rychlou, jednoduchou publikaci, která se snadno a příjemně čte (za dva večery hotovo a dokonce i víte o co šlo). Na straně druhé je to spíše než cokoliv jiného slovníček. Informace v publikaci podané jsou tak banální a triviální a povrchně, až trapně podané, že kdokoliv kdo má za sebou střední školu (ať gympl, nebo odbornou) musí většinu podaných informací více, či méně znát. Ve střední jsem prošel dvěma roky účetnictví, dvěma roky ekonomie, o čtyřech letech práva a veřejné správy nemluvím, do toho přidejte první rok na univerzitě… Čili ne, tato publikace mě vlastně o nic moc neobohatila krom – terminologie. V tomto gardu je kniha užitečná, protože termíny podává poměrně jasně a jednoduše. Tedy, budete seznámeni s: „formou ekonomicky činných subjektů“ – zde je kladen důraz na různé právní formy v nichž podnikat, po studiu obecné části občana to nezbytně znáte podrobněji, než je uvedeno zde; se základy účetnictví a auditu, tedy vysvětlením rozvah s instituty účetnictví; s financováním a úročením – poměrně zajímavá kapitola, která ukazuje dost názorně jak může podnik shánět peníze, což není marné; daňovým systémem ČR, zde učebnice ostatně trpí na to, že ač byla vydána v roce 2020, došlo od té doby k jistým posunům, například daň z nabytí nemovitosti už součástí našeho systému není (mimochodem, zrušena byla rovněž v roce 2020, což naštve; základy managementu a marketingu – kapitola opravdu ryze terminologická; ekonomickou sférou pracovněprávních vztahů – zde musíte nezbytně znát vše, problematická je opět zastaralost (bože to je směšné…), budete seznámeni se superhrubou mzdou, jejíž osud by v současnosti nevyvěštila ani Pýthie; nakonec pak s ukončením podnikání (zrušení, likvidace, zánik, insolvence, konkurz, oddlužení, reorganizace, moratorium – tato kapitola má patrně největší šanci informačního přínosu, bohužel je opět až trapně krátká. Snad napoví, že na každou kapitolu (každou výše zmíněnou problematiku) učebnice má průměrně 20 stran. Ač jsem psal, že učebnice je pěkně napsaná, jazyková korektura by neuškodila – styl je místy poněkud nevybroušený a dostáváte se do situací, kdy má zaměstnavatel u zaměstnavatele uložit své šperky, což je trochu schizofrenní. Přes to vše k učebnici chovám jisté osobní sympatie, proto nechť je v červených číslech.“... celý text
— Set123