• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Josef Šafařík

Člověk ve věku stroje

„Zajímavá úvaha“
— palka452

---

Sedm listů Melinovi

„V téhle knížce je nahromaděno příliš mnoho poctivého promýšlení lidské cesty světem, a po desítky let poskytovala inspiraci a vzpruhu příliš dlouhé řadě skvělých lidí, než aby ji šlo "hodnotit", ještě k tomu počtem (!) hvězdiček nebo procent. Na straně druhé: tahle výzva k životu z osobní svobody a zodpovědnosti je formulovaná tak radikálně, že se nedá uskutečnit (což samo by nevadilo, čtěme ji jako burcující hyperbolu), a co horšího, že zkresluje pohled na lidskou skutečnost: jako by pravý život musel růst JEN zevnitř a jako by VŠECHNO vnější byly jen berličky, které tomu brání - a navíc jako by k tomu "vnějšku" patřila už třeba vlastní rodina... Dnes nám četbu komplikují i neustálé odkazy na myšlenky a spory, na nichž se možná ve 40. letech tříbili duchové, ale které se z odstupu většinou ukazují přece jen jako pěna dní. Je ten svět složitej...“... celý text
— J.F.

---

Sedm listů Melinovi

„Brilantní filosofická esej. Z toho, co můžu posoudit podle mě největší český filosof, který neuhýbá před zásadními otázkami smyslu a povahy naší skutečnosti a života. Zdrcující kritika metod vědy, vedoucí k technickému využívání, či mnohdy zneužívání přírody a míjející se svým soustředěním na obecné, univerzální poučky s pravdou skutečnosti. Ta je podle Šafaříka vždy na straně individálního, jedinečného. Lidský život přirovnává k pouti provazolezce na laně nad propastí nicoty. Věda, podobně jako dříve náboženské dogma tvoří mapu, lešení, které má průchod životem zabezpečit. Za to si ovšem bere nemalou daň a to nadřazením obecné morálky nad jedinečnou, indiviuální mravností plynoucí ze svědomí každého skutečného účastníka. Vnějškový pohled univerzální mapy tvoří divák, sám ničím neručící, skrývající se za dogmaty a poučkami. Pravý průchod životem je pak účastenství, osobní balanc nad propastí, osobní ručení vlastním příběhem, žitím takříkajíc nadoraz. Příroda i člověk jsou podle Šafaříka zcela iracionální, svou povahou blíže umění, než technice a vědě, která svými obecnými poučkami tvořivý charakter skutečnosti manipuluje, zakrývá a míjí se zcela s pravdou. Účast, osobní ručení, tvořivý život je pak tím, čím lze z vnějškovosti technické civilizace vybřednout. Šafařík ovšem dokládá, jak je tento úkol v naší době čím dál těžší, jak vědecký pohled člověka svazuje a manipuluje podobně jako to dříve činilo církevní dogma. Naprosto výtečná esej, která mě počala znovu probouzet do života. Přesné pojmenování témat, nad nimiž sám roky uvažuji. Výzva k aktivnímu, tvořivému životu účastníka místo pouhého diváka a pozorovatele.“... celý text
— zarivybagr

---