• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Ztracená královna - Justin Lutz

Malé království Sintian obsazují mohutná vojska dobyvačného krále, který prahne po absolutní moci nad známým světem. K dosažení tohoto cíle potřebuje získat nez... detail knihy

Nové komentáře u knih Justin Lutz

Ztracená královna

„Nejsem si jistá, jestli dokážu říct, o čem příběh vlastně byl...“
— KnihoZroutka30

---

Ztracená královna

„Ztracení královna je autorovou prvotinou a je to hodně znát. Obdivuji jeho odvahu skočit hned do žánru fantasy, což je žánr s nejvíc náročnými čtenáři. My se rohlíkem opít nedáme. Zasazení do dystopického světa je velmi povrchní a nedotažené, skoro jako by se autor nemohl rozhodnout, jestli chce psát fantasy v dystopickém světě, nebo dystopii ve fantasy světě. Postavy příliš nestojí za řeč. I když jich je tam spousta, reálně se dá cokoli říct jen o hlavní hrdince. Ta je veskrze špatná, nemornální, krutá, brutální, hloupá, {{další negativní adjektiva}}. Jestli má nějakou dobrou vlastnost, pak je buď hodně, hodně, hodně hlubo ukrytá, nebo jsem ji prostě nenavnímala. Jednoduše s ní nemůžu sympatizovat, chápat ji, fandit jí a vlastně jsem radovala pokaždé, když se jí přihodilo něco zlého. Toho zlého tam bylo dost. Krev tekla proudem, kosti se lámaly, kůže pálila. Jedno se "kůže na lýtku odřela až na kost", což je anatomicky velmi zajimavé, a fakt bych tu díru chtěla vidět. Co autor nezvládá v rámci rozvoje postav a příběhu, dohání naprosto nepotřebnou krutostí a brutalitou. Nechci na to moc vzpomínat, nicméně situace, kdy se v pohodě jedí lidi a dokonce si postavy udělají bezva kotletku z jednorožce (!) jsou za mě no go. Nedostatečnost autorova umu se projevuje dost okatě i v případech, kdy se chce rychle posunout dál, ale neví jak na to. Takže pokaždé, kdy neví, co a jak, "hrdinka" (a) ztratí vědomí a někde se probudí, (b) zakopne a ztratí vědomí, nebo za (c), spadne do díry a ztratí vědomí. Schválně to zkuste počítat, nebo ještě lépe, dejte si panáka pokaždé, kdy se to stane. Užijete si príma zábavu. Jako poslední bod chci zmínit absolutní nelogičnost vlastně celé knihy. Tady bych musela hodně spilerovat, tak jen řeknu, že jsem si při čtení připadala jako totální blbec, kterého se ze mě autor snažil udělat. Jistě nezáměrně, ale člověk nemusí být génius, aby ty hrozné přešlapy, díry a kraviny neviděl. * Jedna hvězda jako motivace pro autora psát dál. Třeba se časem vypíše na vyšší úroveň.“... celý text
— 6493