Nové komentáře u knih Karlheinz Gless
Koně
„S mojí starší ségrou jsme se v dětství rvaly jako koně - připadalo mi, že musela z hodně vysokého lichokopytníka spadnout přímo na hlavu. Jistě šlo o vzájemný pocit. Přesto jsem před jejími dvanáctými narozeninami vyšťourala z pokladničky potřebný obnos a vyrazila do knihkupectví pro tenkou knihu s všeříkajícím názvem "Koně". Doňa Mimoňa je totiž těmito zvířaty odjakživa posedlá: jakmile nějakého vidí volně dostupného, hrrr k němu. Zatímco Metlička obvykle stála bázlivě opodál, zastrašena velikostí onoho majestátního tvora, těžkými kopyty, rozměrnými zuby... kochala jsem se zkrátka z uctivé vzdálenosti a povzbuzovala sourozence větami plnými optimismu: "Nechoď k němu, kopne tě! Kousne tě! Udupe tě!"
Většinu času si však ségra musela vystačit s listováním v této knize, kde se ve stručnosti dočetla základní informace o koních, jejich plemenech, historii, péči o ně atd. Samozřejmě nechybí krásné barevné ilustrace, které jsem často využívala jako předlohu, kdykoliv jsem potřebovala či chtěla nakreslit koně.
Dnes už je takových publikací spousta, ale tehdy, v ostnatými dráty obehnaném pravěku, se jednalo o vzácný a notně ohmataný klenot v naší knihovničce.“... celý text
— Metla
