Ladislav Selepko

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1973

Populární knihy

/ všech 6 knih
Bludný Uroboros: výbor z básní 2001–2007
Bludný Uroboros: výbor z básní 2001–2007
Demolice
Demolice
Rolnička
Rolnička
Raison d’etre
Raison d’etre

Nové komentáře u knih Ladislav Selepko

Rolnička Rolnička

„Se sbírkou se mi nejvíc asociuje tohle slovo: bohatství. Ale není to oslňující bohatství na straně autora, ačkoli intenzita citové angažovanosti a přesvědčivost výpovědi o ní jsou zřejmé. Přijde mi, že z trojice *dívka Rolnička (nástroj milencova sebetrýznění) – básník (s vibrujícími dráty na jazyku) – čtenář* má zdaleka nejvíc výhod ten poslední. A proto se mi hned vzápětí vybavuje slovo: dar. Dokonce mi přijde, že z čiré vstřícné laskavosti básník zmíněné dráty citů pečlivě rozplétá (přestože ho u toho k pláči pálí prsty a tvář nakloněnou nad sálající kotlík má pořádně opařenou), a servíruje je čtenáři jako špagety, pěkně rozdělené do jednotlivých plastických, výstižných (a přece rozhodně ne jednoznačných nebo přímočarých) obrazů, s úhlednými vzdušnými mezerami, v komfortně stravitelné a operativní podobě. A tak se jimi může čtenář volně probírat, nořit se do nich, vzdalovat se, nacházet v nich svůj odstup a svou blízkost. Je to velmi horký materiál, ale čtenáři jsou s knihou prodány i rukavičky. A zdá se, že básník takové štěstí nemá, přestože (hlavně v první části sbírky) textem probleskuje úžasně jemný sebeironický, sebezlehčující humor, jemuž výborně slouží především banality denních předmětů, malých nejistot a bezmocí. V kombinaci se samozřejmou zranitelností a s bezpodmínečnou, lyrickou vydaností vlastním citům a propastem je to perfektní prostředek. Sousedství přesvědčivé tragédie a přesvědčivé tragikomiky na jednom patře. Co se v tuto chvíli děje na vřesovišti? Milostný hašašíra sbírá houby rozkročený nad krocaním krkem v kalhotách obrazárnu Ještě se mi asociují další slova: přesná kompoziční intuice, ucelenost, ryzost, otevřené hráze, citový nápor, jímavost, John Frusciante... :) Ale Bohatství zatím pořád vyhrává. A ohledně jímavosti u mně „vítězí” poslední oddíl knihy, který má krásné jméno Přístaviště. Schody, jež nikam nevedou dělí nás nekonečná lidská povaha sluj vládne přírodním úkazům obzor se srazil, oblečení v blátě ... Velká černá ryba fluoreskuje na procházce v uličce nočního rychlíku do hlavního města kde se vztah nečekaně zbortí barvy ztratí lesk, přitažlivost se převrhne v odpor k velké černé díře, omotané růžovou stužkou“... celý text
— Bonda

Přejít na knížky autora