• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Martina Doležalová

Kolej Today

„Cílovou skupinou jsou rozhodně studenti VŠ, kteří si na spoustu věcí teprve utváří názor. Za mě bomba. Promyšlené, ucelené, zajímavé, pěkně napsané. Díky! A rozhodně doporučuji i druhou knížku autorky "Plouvoucí po hvězdách", vidíte ten vývoj, že autorka už je starší a řeší zase jiné věci.“... celý text
— valeria0031

---

Plovoucí po hvězdách

„Miluju. Pokud zkoumáte co vše je možné, co doopravdy chcete. Pokud se rádi díváte na věc z různých úhlů. Čtete. Taková všehochuť. Krásně namixované. Některé povídky dokonale, jiné méně. Nenajdete ani rejstřík z přehledem povídek. A to jak se to do sebe skládá a tvoří celek. Děkuji autorce.“... celý text
— valeria0031

---

Kolej Today

„Po knize jsem sáhl mimo všechny knižní plány, ale nelituju. Prvotina se trochu nezapře, ale většinu povídek autorka promyslela a docela zajímavě propojila s jinými, jak to známé třeba v Amores perros, i když tady jednodušeji. Pravda, některé příběhy jsou uvěřitelnější, jiné méně, avšak celkový dojem je veskrze pozitivní. Prostor povídek je vykreslený perfektně, jako Pražan jsem na kolejích pobýval jenom na návštěvách, ale ta atmosféra (v kladném i záporném smyslu), jak ji vnímá i host kolejí, je velice autentická.“... celý text
— Ladis777

---

---

Plovoucí po hvězdách

„Mám smíšené pocity. Některé ty příběhy mě vůbec nebavily, jiné jsem naopak přečetla téměř okamžitě. Hodně mi to připomínalo knihu Dílna zázraků. Trochu jsem měla problém s jazykem, vadilo mi, jak moc nespisovně to bylo psané. Jinak to bylo celkem fajn.“... celý text
— Bebe2004

---

Kolej Today

„VELKÉ PŘEKVAPENÍ Přiznám se hned na začátku. Opravdu si myslím, že já jsem ten nejméně pravděpodobný čtenář této knihy. Proč si to myslím? 1. Nemám ráda povídky, pořád nevzdávám svou snahu najít povídky, které mi sednou, ale z 98 % se mi povídky nelíbí. 2. Nevyhledávám českou současnou literaturu zabývající se životními příběhy, jednoduše mě to nebaví. K této knize mám hodně co říci, a proto rovnou začnu. Předem podotýkám, že jsem knihu nalezla v knihobudce. Kniha je velice dobře propracovaná. Celkový koncept, kdy v první krátké části poznáváme postavu Veroniky, která nás celou knihou doprovází, a tak nějak sbírá příběhy od svých přátel a známých, mě velice bavil. Tyto příběhy tvoří krátké povídky (3–15 stran), které jsou propleteny jednotlivými postavami, a ukazují nám osudy těchto postav, z více či méně propletených úhlů. Celkově se mi moc líbil styl psaní autorky, který je příjemný a dobře čtivý. Možná dodám, že v některých částech je mírně poznat, že autorka je málo vypsaná. Bylo mi sympatické, jak jsme v povídkách viděli do hlavy jednotlivým postavám. Každá postava měla jiný úhel pohledu, což dalo vzniknout mnoha zajímavým myšlenkám, které jsem si dokonce vypisovala. V knize najdete mnoho zajímavých témat, podaných opravdu nenásilně, setkáváme se zde např. se sexem na jednu noc, láskou, nevěrou, psychickou poruchou, traumatem atd. Knihu bych ani tak nenazývala povídkovým souborem, nějakým zvláštním způsobem to na mě působilo uceleně jako samostatných jednotný příběh. Příjemné mi bylo zejména prostředí vysokoškolských kolejí a studentů obecně. Atmosféra studentského života byla cítit zejména v první polovině povídek a jelikož sama studuji VŠ, ač ne v Praze, dokázala jsem si mnohé situace představit a napasovat je do reálného života. Dole v komentářích, jsem četla připomínky k jazyku psaní. Já se k tomuto názoru nepřidám, knihy byla psána velice kultivovaně a občasné hovorové výrazy mládeže se vyskytly tak ve dvou až třech povídkách. Nemyslím si, že by to bylo na škodu. Přiznejme si, že studenti nemluví vždy spisovně. Vůbec jsem si nevšimla, že by v knize byla použita nějaká „pražská mluva“. Celý život se pohybuji okolo Plzně a Českých Budějovic, do Prahy jezdím maximálně jednou ročně, takže předpokládám, že nějakých výrazně specifických výrazů bych si všimla. Nejvíce se mi v knize líbily povídky od Honzy, Viktorie a Emila. Naopak slabší mi přišly povídky od Terezy, Gabriely, Karla a Natálie. V knize jsem nezašla žádnou vyloženě špatnou povídku, kniha si drží určitý jednotný standard. Co už mi přišlo zbytečné, tak to byla poslední doplňková povídka od Veroniky. Povídek je v knize osmnáct. Obálka a samotný název knize hodně škodí, možná i proto si kniha nenašla více čtenářů. Knihu hodnotím jako velké překvapení, ukládám si ji do knihovny a určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Mnoho myšlenek z knihy budu ještě dlouho nosit v hlavě. Nevím zda se někdy v budoucnu dostanu k dalším knihám autorky ale určitě se tomu bránit nebudu. Va, vis, deviens – Jdi, žij a někým se staň“... celý text
— vlkove