• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Praktikum práva sociálního zabezpečení - Michal Blažek

Cvičebnice Praktikum práva sociálního zabezpečení byla vytvořena s cílem procvičit teoretické znalosti, které studenti získali v průběhu přednášek z práva sociá... detail knihy

Nové komentáře u knih Michal Blažek

Praktikum práva sociálního zabezpečení

„Takhle... upřímně si nejsem jistý, zda si tahle knížečka zaslouží být v černých číslech. Fakt nevím. Upřímně přiznávám, že prostě nemám ten obor rád. Navíc nemám rád samotný koncept praktik. Na právech podle mě nemlže být nic větším plýtváním papírem – sakra, když se chceme podívat na reálné případy, podíváme se na judikaturu. O to víc tohle nemám rád, že bylo předepsané jako povinné uprostřed semestru potom, co nám byly jiné příklady zadávány skrz interaktivní osnovu. Takový tah na studenta přirozeně působí jako tahání peněz. Pokud jde o jeho kvality – utekly mi. Podivejte se, ono to je asi fakt tím, že nemám rád praktika, ale... Kurňa tohle je tak hloupé... Ale dobře, popořadě. Struktura jednotlivých kapitol je v zásadě taková, že máte úvodem nadefinovat patřičnou oblast sociálního zabezpečení (což opíšete v učebnici, tady jsme ještě OK), potom nadefinovat obsažené pojmy (to opíšete z definičních ustanovení zákona, taky OK, připadáte si při tom jak dementi, ale to nevadí – od toho sociální právo zjevně je) a potom jste dotázáni na příklady, které nemají řešení v učebnici, která má být pro její řešení zdrojem, a tak jako idioti hledáte v chaosu zákonů (nejhorší to jednoznačně bylo v případě VZP), dokud nenajdete odpověď, kterou si nemáte jak ověřit, protože tahle knížečka řešení neobsahuje. To všechno navíc graficky zpracováno tak, že na definici pojmu "společně posuzované osoby", což uděláte odkazem na zákon, protože se vám to už nechce potřetí opisovat, máte stejně množství prostoru, jako na otázky k rozsáhlým příkladům. Mimochodem, to místo... Grafická úprava knihy zajistila, že má dvojnásob stran, než by musela mít, polovina jsou prázdné stránky, asi aby se to mohlo dráž prodávat. Vážně, nebylo by lepší vzít si k tomu prostě sešit? Ale co už. Musím k tomu přidat imbecilní "práci s judikaturou", což vypadá tak, že si máte sami najít celý judikát, ten celý přečíst, a segmentovaně ho přepsat do téhle ptákoviny. To je úplně k ničemu ("Dobrý den, jsem student čtvrtého ročníku právnické fakulty a ještě jsem se nenaučil pracovat s judikaturou, mohli byste mě to naučit tím nejhloupějším možným způsobem?" To se asi nestane, že ne... Doslova každý, komu je to praktikum určeno, už s judikaturou umí pracovat a každý to dělá trochu jinak! Tohle je pedagogicky i prakticky prostě hovadina!), nepředává to žádnou hodnotu a doslova nikomu to nepomůže – a přitom by to mohla být deviza praktika, kdyby, dejme tomu jako praktikum korporací z naší fakulty, dávala studentovi přehled judikatury k jednotlivým tématům a nudila ho reálně pomocí ní řešit jednotlivé úkoly! Ale ne, autoři ro prostě museli udělat hloupě – a zároveň tak, aby to dalo pro ně samotné co nejmíň práce. K tomu můžeme přihodit některé idiotské otázky, typu "Jak se... změnilo oproti loňskému roku?", což praktikum činí aktuálním přesně na rok (gratuluji) a z autorů činí nekompetentní bandu (gratuluji na druhou). Já fakt nevím... tohle je tak strašně zbytečná věc...“... celý text
— Set123

---

Nová idea soukromého pracovního práva

„Nemám rád pracovní právo. Řekl jsem si ale, hele, bojuj se svými strachy, zkus nějakou knihu, třeba se do toho dostaneš. Doktor Blažek je mladý, můžeš k němu mít různé osobní výhrady, ale přeci jenom to asi pujde číst a ještě to může být zajímavé... Ze všeho nejvíce mi text připomínal Marxův Manifest. Posečkejte, ne snad tím, že by byl Blažek šílený komunista volající po oběšení buržoazie. Nene, jeho názory nejsou nijak šíleně levicové (někdy dokonce naopak), jedná se mi prostě o celkový tón práce. Volá k akci, píše se v ní, že "bude přejmenováno", nebo "bude změněno", "bude doplněno", to už je jen kousek k "bude obsazeno" a podobně. Autor jakoby ze stylu vědecké práce sklouzl k manifestačnímu zvolávání až příliš politizujícího charakteru. Ale to je problém stylistický, ten není tak důležitý. Ale já mám trochu jiný problém, obsahový. A předem upozorňuji, prakticky se nevyznám v pracovním právu, takže mě neberte moc vážně. Vím, název knihy v tomto směru napovídá, ale přeci jsem byl překvapen prázdnotou první poloviny knihy. Nejdelší je první kapitola, v ní autor vyjmenovává problémy současné úpravy pracovního práva. Ale bez ustanovení zákona, konstatuje problém a bez důkazu, bez diskuse, bez kritické analýzy jde dál. Konstatuje, že pracovní právo je neaktuální, ale neukáže kde a podobně. Nezpochybňuji, že to tak je, ale takhle se přeci nepíše. To si tu subkapitolu o čtyřech řádcích mohl odpustit. Nu a když se k nějakému zajímavému vlastnímu obsahu konečně v poslední kapitole dostává, zase s ním nemohu souhlasit. Osobně bych neměl, dejme tomu, nic proti pracovnímu ombudsmanovi, prosím, proč ne, ale další formalizace uzavírání pracovních smluv, snaha o jakousi revoluci ve smyslu "Inspekce práce bude zrušena a nahrazena ombudsmanem!" – no nezní to jak od Marxe? -, či vyzývání k větší fragmentaci našeho soudnictví v obecné justici (kde už tak má Nejvyššák dost bordel ve sjednocování judikatury, protože se ani není schopný sám se sebou dohodnout, kam jednotlivé kauzy patří – a teď si představte, že by svoje kompetence řešil samostatný pracovněprávní specializovaný senát!). Nemluvě o tom, že snahu o další a další diversifikaci osob na schopnější, které je třeba chránit méně a neschopné, které je třeba moc, moc chránit, považuji nejen za ústavněprávně spornou, ale také škodlivou pro právní řád, jenž by díky tomu hypertrofoval ještě víc, častěji a bujněji, až už by se v tom nevyznal opravdu nikdo. A dovoluji si prohlásit, že odborové organizace USA nejsou zrovna vzorem, ke kterému by se měl kdokoliv upírat – autor tak vlastně vyzívá k růstu osobního antagonismu zaměstnanců a zaměstnavatelů. Když jsem si z textu nakonec vytáhl autorovu definici, respektive souhrn definičních znaků zásad, měl jsem k nim sice jenom pár výhrad (autor dost ignoruje problematiku poměřování a neurčitost respektive nedefinovatelnsot po mém soudu sotva může být prvkem definice), nemohu mu ale přiznat, že by přišel s něčím výrazně novátorským, jedná se spíše o jakousi sumu, než zajímavý výtvor. Nu a tak se mi to vlastně moc nelíbilo. Formálně, ani obsahově (čistě estetická poznámka, není dobré prvou stranu vlastního textu vytvořit stylem 4 řádky textu, 35 řádek poznámek pod čarou – vypadá to hrozně) a zůstávám tak nadále kritický k samotnému předmětu, autorovi, i této knize.“... celý text
— Set123