Philippe Durant

Nové komentáře u knih Philippe Durant

Belmondo

„Byla to moje pátá biografie Belmonda, a musím říct, že je v ní opravdu všechno a nedá se ji nic vytknout. Ten, kdo jí bude číst jako první a má Belmonda opravdu rád, a chce se něco dozvědět jak o jeho soukromí, tak o perličkách z natáčení, bude nadšen! Je totiž opravdu velmi podrobná a je čtivá. U mě byl jen ten problém, že už jsem si před touto biografií přečetla ty od Jiřího Žáka (mimo jiné), a ten z této čerpal spoustu věcí. Takže pro mě se žádné nové informace o tomto výtečném herci nekonali, ale myslím, že každý milovník tohoto herce si vždycky rád o něj přečte pár řádků. Tahle kniha ale vyšla u nás jako první, tudíž tohle je ten originál, který by se měl číst jako první. Já i po pěti biografiích uvítám další :)“... celý text
— Katy_vKnihách

Belmondo

„Podrobný životopis Belmondova opravdu pestrého života. Spousta pikantností ze zákulisí jeho filmů i soukromí. Pěkné kvítko, s obdivuhodnou pozitivní energií a elánem do života, je ten Bébel (prý tu přezdívku nemá v lásce). Musela to s ním být pěkná jízda. Osobně bych tu jeho sangvinickou povahu nedával. Ty věčné kanadské žertíky, stěhování, či vyhazování nábytku z oken hotelů, kaskadérské vylomeniny atd. Nicméně, po přečtení mi vychází jako sympatický, vtipný, férový chlápek, co bral od života maximum a kterému i nadále fandím. 90%“... celý text
— Klamm

Belmondo

„Jean Paul Charles Belmondo, významný divadelní a filmový herec, producent, sportovec, kaskadér, láskyplný muž a člověk s tváří komisaře i komika. Jeho životní příběh je doslova nabitý událostmi. Přestože se napoprvé nedostal na francouzskou Konzervátoř jako řádný student ale ten, který ji může navštěvovat, ne skládat zkoušky, jeho vytrvalost a cílevědomost byla úctyhodná, mezi tu dobu si prošel vojnou, a díky příteli Poiriera a svému zdravotnímu stavu mohl opustit armádu, 27. října 1952 se stal řádným členem Konzervatoře a po dokončení školy jeho hvězda začala vstoupat, svoji filmovou kariéru nastartoval ve filmu U konce s dechem, kde si zahral gangstera, byl to revoluční snímek, protože se natáčel v ulicích Paříže za běžného provozu, herci chodili po ulici a kamera je snímala z vozíku. Od 60.-80. let si zahrál v bezpočtu filmů ať to byl komediální, krimi žánr, uměl ve filmech skoubit své bavičské umění se svérazným a drsným mužem hájící zákon. Největší štěstí, které za život pocítil bylo narození dcer Patricie, Florence, Stella E. Angelina a syna Paula tak i narození vnoučat, Annabel, Alessandra Charlese. Kniha je napsána velmi poutavě, je zde vylíčeno skoro vše čím si prošel, oceňuji autora knihy Philippe Duranta, že poskládal pestrobarevnou mozaiku z novin, rozhovorů přátel a samotného Belmonda. Je vidět, že Jean-Paul je nejen vynikající herec na filmovém plátně a divadelních prknech ale spravedlivý člověk, který rád žertuje a má radost, když může potěšit diváky a obecenstvo.“... celý text
— PatrikDi