Nové komentáře u knih Robert Van de Weyer
Moudrost starého Irska
„útlá knižečka, která se dobře a rychle čte, ale přemýšlet nad ní se dá dlouhou dobu..krásné myšlenky, poskládané do básní..a několik krátkých povídek/podobenstev..
...Příčina neklidu
V těle cítíš napětí, jako když kočka číhá na kořist,
Myšlenky ti tančí před očima jako vrbové proutí v podzimním větru
Duši máš těžkou jako právě vykopanou rašelinu
Srdce máš temné jako zem promoklou zimním deštěm
Nejprve se snaž pochopit příčinu svého neklidu.
Teprve potom můžeš být uzdraven...
----------------------------------------------------------
Voda mezi prsty
Vodu neudržíš v dlaních, unikne ti mezi prsty.
Pravdu neudržíš v mysli, unikne ti mezi myšlenkami.
Vody se zmocníš jen tak, že jí vypiješ a stane se součástí tvého těla.
Pravdy se zmocníš jen tak, že jí budeš žít a stane se součástí tvého srdce....
a mnoho dalších, jako třeba Ráno, a nebo HTO citovaná červnová louka... paráda !“... celý text
— haki34
Moudrost starého Irska
„Čteno stejný večer, kdy jsem četl a poslouchal Yeatse. Ach, radost! – Možná je někdo alergický na slovo „moudrost“ v názvu, vinou všelijakých obskurních a hloupých, instatní osvícení prodávajících šarlatánů, ale tím se nenechte znechutit. Nebo, pokud budete znechuceni, sáhněte po téhle knize. Potěší vás, a potěší vás moc. Už svou krásnou grafickou úpravou, pravou potěchou pro srdce, vždyť komu není blízká keltskost?, pečlivým překladem a tím, že tady ta moudrost opravdu je, v básních i příbězích – tato poučení přesahují rámec své kultury a jsou skutečně všelidská. Prakticky totožné najdete z úplně jiných zdrojů například u A. de Mella.
Střípky z knihy: „Nikdy se nevysmívej – i v hoře hlušiny můžeš najít drahokam nevýslovné ceny. Každý nosí ve svém srdci Boží slovo, které může promluvit jeho ústy."
„Před kapličkou u cesty z města klečel kněz a modlil se. Těsně kolem něj prošla mladá žena a vyrušila ho z modliteb.
„Copak nevidíš, že se modlím?" zlobil se kněz. „Proč mě vyrušuješ?"
„Je mi to moc líto, otče," omlouvala se žena. „Já jsem si vás nevšimla. Pospíchám za manželem a myslela jsem na něj."
„Ale já jsem myslel na Boha," opáčil kněz.
Kolem právě procházel starší muž, který všechno slyšel. Zastavil se a povídá: „Ta žena myslela na svého muže a nevšimla si vás. Vy jste myslel na Boha a všiml jste si jí. Kdybyste miloval Boha tak, jako ona miluje svého muže, stačila by cesta pro vás oba."
„Jeden velmi starý muž začal jednoho dne sázet okolo domu ovocné stromy. Šel kolem mladík. „Co to děláte?" zeptal se starce. „Sázím ovocné stromy,' odpověděl mu. „Vždyť se nedožijete toho, až začnou rodit,' divil se mladík. „Ovoce, které jsem za svůj život snědl, vyrostlo na stromech, které zasadil někdo jiný,' odpověděl stařec. „Abych projevil svůj vděk, sázím stromy pro ty, kdo přijdou po mně."
A konečně:
Louka v červnu
Procházím se loukou.
Divoké kvítky se mi vinou kolem nohou,
hladí mě červenými a žlutými okvětními plátky
a tráva mě omývá ranní rosou.
Není každý kvítek andělem?
Není každý okvětní plátek jeho prstem?
Neočišťují mě tito andělé od hříchu,
protože jsou milujícími přáteli?
Právě tady a právě teď je přítomen Bůh.
Právě tady a právě teď je nebe na zemi.
Právě tady a právě teď je přítomna věčnost.
Právě tady a právě teď je radost nekonečná.“... celý text
— HTO
