• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Rosaria Viola Mlčková

Ohrožení

„Jiří Sádlo o této knize: „Ty kresby a grafiky jsou úplně zázračné. Když řekneme jen talent, je to málo a zní to povrchně; tady vidím precizní vztah mezi ztvárněním (vším, co do díla vnáší autorka) a hlubokou znalostí a pochopením celého výchozího tvaru. Bez té znalosti by se z živého zvířete na obrázku stala vycpanina nebo hůř, holčičkovský ornament přemalovávaný z památníčku do památníčku. No a bez toho ztvárnění by to zase byla jen technická kresba, pořád ještě něco jako portrét, jenže bezduchý, zbavený duše jak na policejní fotografii. Ano, tohle nejsou nějaká zobrazení, pečlivě obkreslené fotky, to jsou portréty živých bytostí. Co se totiž portrétuje, není tělo nebo jenom tělo, ale právě ta duše; jedno zda lidská, zvířecí nebo třeba rostlinná. No a teď ještě k tomu ohrožení. Mě z toho docela mrazí – ale ne jenom z toho, kolik z těch zobrazovaných zvířat je, jak se to píše, ohroženo silně, ohroženo kriticky a podobně. Ale taky z toho, že už si možná moc nedokážeme představit podobné obrazy bez té přísné ochranářské perspektivy (ano, všechno je nějak ohroženo, i my i kočky i myši). A bez burcujícího čili alarmistického komentáře, který v nás navozuje a chce a má navodit pocit viny a trestu. Vnímat krásu světa skrze vinu a trest, to je hodně špatné nastavení. Možná ještě horší, než ji vnímat jen konzumně, bez lásky a úcty. Ne že by druhová rozmanitost nebyla ohrožena. A vůbec rozmanitost světa – genetická, strukturní, procesuální, vegetační, kulturní. Ale zas jiná diverzita se pořád rodí a celé se to nedá nacpat ani do tabulek s čísly (tam se to všechno strašně anonymizuje), ani do seznamů těch vůbec nejvíc ohrožených. To zas proto že v takových seznamech jsou jen ty reklamně populární vlajkové druhy. Ohromná spousta toho ohroženého tvorstva je prostě neznámá, i u nás. Třeba mrňavý hmyz a ještě menší roztoči a houby, protože je jich spousta, nejsou prvoplánově hezcí a musí se na ně s mikroskopem. A ne, že když je toho tolik druhů, tak nás to přeci nemusí zajímat a radši budeme chránit něco hezkého a daleko mimo Evropu, při takové ochraně se líp nadává. No dobře, tak pro ten svět něco dělejte, aspoň si nastavte u vás na zahrádce sekačku trochu výš, ať tam máte nízkou mnohosečnou louku, a ne ty příšerné pokusy o globalizované anglické trávníky.   Prosím vás, přepněme při prohlížení knihy z toho dost depresivního pocitu na krásu a obdiv. Nejde o to, že včela je taky ohrožená,  to ona není. (I kdyby bylo nejhůř, včely nás hladce přežijí, nebojte. Lesní včely byly vždycky a ty úlové je jen takový náš pokus na pár tisíciletí). Jde o něco podstatnějšího, v této knize. Jde o sílu skutečnosti. Malá holka nakreslila každodenní zvíře. Zvíře pro tento den. Skutečnou včelu na skutečné pampelišce, to jsou ty hubené dvouklané blizny, co má okolo a pod nohama. Včela, jako živá. Ona je opravdu živá.““... celý text
— HTO