Ruth Elias

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1922 - 2008

Nové komentáře u knih Ruth Elias

Naděje mi pomohla přežít Naděje mi pomohla přežít

„Kdo z nás, omlouvám se za překlep.“
— Nofar197

Naděje mi pomohla přežít Naděje mi pomohla přežít

„Jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma. Je neuvěřitelné, že autorka dokázala po svých hrůzných zážitcích začít znovu od nuly, vybudovat si nový život a založit novou rodinu. Kdyby nás by toho byl schopen?“... celý text
— Nofar197

Naděje mi pomohla přežít Naděje mi pomohla přežít

„Bohužel jak komentáře, tak celý obsah mě velmi zklamal. Nakonec jsem musela porušit zásadu, kdy knihu dočtu, ať se děje co chce. Měla jsem pocit, co se psaní týče, že je to omezené jako moje slohovky v sedmé třídě. I po tom, co sem přeskočila mnoho nudných stran se mi nedostalo útěchy. Slovní zásoba je omezená, postrádá to šmrnc a po pár stranách, kdy se dovídám, jak byl život autorky skvělý, dobrý, a ona byla nejlepší v tom a v tom, mě to začlo opravdu nudit. První kapitola byla jako výtah z Babičky od Němcové. A kapitola Osvětim, slabé. Jsem zklamaná, ale věřím, že své čtenáře si najde. Jak je psáno výše, na toto téma je opravdu nejslabší.“... celý text
— dissgra

Naděje mi pomohla přežít Naděje mi pomohla přežít

„Je to jedna z mnoha vzpomínkových knížek, které jsem na téma holocaust četla a troufám si tvrdit že jedna z nejlepších. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji přelouskala v těch 18ti nebo 19ti letech, protože teď jako matka už bych na to neměla žaludek ani nervy. Je také velice užitečné, že kniha nekončí s koncem války a líčí i to jak se "vítězové" chovali k navrátilcům z koncentračních táborů - zamlčování svěřeného majetku, zklamání že je vidí živé, otevřené vyhánění směr Izrael. Je znát že knihu napsala paní Huppertová/Elias jako terapii - tolik špíny, bolesti, zklamání a smutku jistě muselo ven...“... celý text
— reader.007

Naděje mi pomohla přežít Naděje mi pomohla přežít

„Nemůžu uvěřit, že tato kniha je podle skutečné události. Byla moc hezky napsaná. Líbilo se mi, jak autorka popisuje svůj život od dětství až po dobu, kdy válka dávno skončila. Nechápu, jak může někdo napsat, že je to nejslabší kniha. Je mi stejně jako bylo autorce, když se dostala do Osvětimi a neumím si absolutně představit, že bych byla na jejím místě. Muselo být hrozné přežít ghetto, potom přijít o všechny své příbuzné, dostat se do Osvětimi, kde musela zabít své dítě a dál bojovat o svůj život. I když pak vše skončilo, pro ní to do smrti neskončilo. Knihy na toto téma, mě vždy dostanou a všechny jsou moc moc smutné. Ale i tak doporučuji všem přečíst!!“... celý text
— mhisinka

Přejít na knížky autora