Nové komentáře u knih Slávka Peroutková
Třetí ženou svého muže
„Tuhle knížku jsem si koupila kdysi na VŠ a mám ji dokonce podepsanou od autorky, která na univerzitu zavítala. Četla jsem po letech a trochu jinýma očima. Už jsem nešla primárně po historii, ale víc jsem vnímala i stránku partnerského soužití a osobních přátelství, která knihou výrazně prostupují. Kdo by se pídil po Peroutkově životopise se vším všudy, bude zřejmě zklamán. Slávka Peroutková předkládá čtenáři přesně to, co je avizováno v názvu - SVÉ vzpomínky na manžela a soužití s ním. Proto mi místy chybělo nějaké dovysvětlení ("poznámka redaktora"), kupříkladu proč se Steinbach po Peroutkově smrti zachoval tak, jak se zachoval.
Pro dokreslení Peroutkovy osobnosti a pro získání jisté představy o exilu a vztazích v něm (ovšem bez hlubšího historického vhledu, což ani nebyla ambice autorky) je takhle útlá, přesto nabitá knížka ideální. A vlastně i jako "odpočinkové" memoárové čtení. Jen by mě - rouhačsky a trochu skandálně - zajímalo, jak by Peroutku hodnotily i jeho první dvě ženy, zejména Máňa č. 2.
Knihu více ocení ti, kteří mají alespoň nějaké povědomí o osobách a osobnostech té doby, aby si některé třeba jen letmé zmínky dokázali zařadit do kontextu. Zejména od okamžiku přestěhování do Ameriky je čtení stručnější a smutnější, z textu lze cítit jistou Ferdovu vyčerpanost, která se prohlubovala a vyústila do depresí. Přitom jeho žena ho po celou dobu popisuje velmi obdivně a hodnotí i jeho profesní, v exilu ne doceněné, kvality. Kapitoly věnované Slávčině životě, profesní dráze a seznámení s budoucím manželem byly velmi půvabné, místy velmi vtipné - Zlomyslné zlatíčko se ani po letech nezapřelo :-).“... celý text
— tatjana1737
Třetí ženou svého muže
„Z knihy je cítit, že paní Peroutková není žádnou spisovatelkou a taky si na ni nehraje. Přečtu si Peroutkův životopis od Kosatíka, ať mám úplný obraz.“
— hanča34
