Nové komentáře u knih Veronika Krištofová
Pod vycházejícím sluncem
„Kniha mě velmi zklamala. Už na začátku mne zarazilo, že ji recenzoval pan Skřivan, a podle toho i vypadala.
Obecně kniha prezentuje klasický korejský ultranacionalistický pohled, kdy Korejci jsou jen oběti, a o korejských přešlapech se mlčí. Kupodivu jsou tam celkem rozebrány masové popravy odpůrců jihokorejského režimu po vypuknutí války. Zato o historii KLDR tam nenajdete skoro ani slovo. Autorka mě zcela odrovnala shrnutím celého uchopení moci Kim Ir Senem na severu v KLDR do konstatování, že díky postavení oblíbeného partyzána, se mu povedlo konsolidovat moc. Kdyby projevila i jen minimální snahu, o ověření severokorejské mytologie, zjistila by, že strávil válku v SSSR, a moci se chopil díky tomu, že byl jako důstojník rudé armády dosazen do jejího čela. A zjistila by, že to také nebylo tak úplně jednoduché. Sověti se nejprve snažili na svou stranu přetáhnout uznávaného Cho Man-sik a až po neúspěchu se ho rozhodli nahradit neznámým Kim Ir Senem, jehož předností byly roky armádě v SSSR. Místo toho šíří nesmysly převzaté z komunistické propagandy o tom, že na severu byli kolaboranti potrestáni, zatímco na jihu ne. V tomto směru jednoznačně doporučuji spíše knihu "Nejčistší rasa", která mnohem lépe vystihuje severokorejské poměry, ale nešetří ani jih. Ani jméno severokorejského komunisty Pak Hon-yong popraveného Kim Ir Senem není zmíněno. O severní Koreji tam totiž není skoro nic.
Rozhodně stojí zato doplnit četbu téhle knihy tím, že se seznámíte s činností Korejců v celé východní Asii. Číňané je vidí jako japonské spolupachatele. Stejně tak podstatnou část tzv. japonských válečných zločinů na zajatcích v zajateckých táborech páchali dle vzpomínek zajatců etničtí Korejci. A není bez zajímavosti, že ačkoliv byl jihokorejský kontingent v Jižním Viet-Namu 10x menší, než americký, spáchal mnohem více masakrů civilního obyvatelstva (USA mají na kontě v podstatě jen jeden velký z My Lai, zatímco Korejští vojáci mnoho a s celkově výrazně vyšším počtem obětí).
Za zásadní problém knihy bych označil, že jde jen popis jednotlivých období dějin Koreje na základě slepého čerpání z jiných dříve vydaných českých a anglojazyčných publikací. A v podstatě zcela náhodného - co zrovna přišlo autorce pod ruku. V začátku knihy tak je opravdu masivně čerpáno ze Zischky a Janoše, kteří mají celkem velké pochopení pro Japonsko. Naopak v kapitolách kde se čerpá ve velkém z korejských autorů nenechá autorka na Japonsku niť suchou - rozhodně by autorce prospělo, kdyby se jednak seznámila s dějinami kolonialismu a imperialismu v jiných zemích, aby měla s čím porovnávat, a kdyby si zkoušela převést svá tvrzení na jiné země. Uvědomila by si, že některé věci, které Japonsku vyčítá (např. že hned po anexi Koreje nebylo dost škol pro všechny korejské děti, a že do nich chodil vyšší podíl Japonců (což bylo vzhledem ke vzdělanostní úrovni jejich rodin přirozené)), byly nejen zcela samozřejmé i v jiných koloniích (Francie, Anglie, Rusko,...)ale daly by se třeba stoprocentně převést i na postup Československa na Podkarpatské Rusi a šlo by to i dnes uplatnit v rámci ČR na rozdíly mezi Prahou a periferiemi nebo Moskvou a Sibiří. Opravdu je absurdní očekávat, že v zemi, kde není běžná ani základní škola, tak se najednou otevře spousta vysokých škol, které se ze dne na den naplní místními studenty. Stejně tak je absurdní vyčítat někomu, že děti kvalifikovaných pracovníků vyslaných do Koreje z Japonska chodily do škol. To je tam snad rodiče neměli posílat, aby bylo zastoupení japonských a korejských studentů ve školách přiměřené? Podivná je také výtka, že japonský rolník mohl prodat svá pole na ostrovech a koupit si větší výměru v Koreji. Tak to funguje všude, že na periferii je levněji.
Práce s dobovými prameny je mizivá. Kniha jen recykluje jiné již vyšlé publikace, a automaticky jsou přebírány i pohledy na celá období korejských dějin, a to z různých publikací s různými pohledy bez vlastního úsudku. Díky tomu je kniha značně zmatená.
Z poválečného vývoje se kniha důkladně věnuje pouze praní špinavého prádla jižní Koreje. Je škoda, že si autorka nedala práci zmapovat více osudy Korejců v KLDR, na Sachalinu, v ČLR a kontinentálním SSSR. Třeba by si uvědomila absurditu toho, když Kim Ir Sen, který zotročil Korejce požaduje od Japonska omluvy a vyplacení kompenzací za to, jak jednalo s Korejci (přes všechny hrůzy lépe, než Kim Ir Sen sám) - a neměla by třeba tak moc za zlé japonským politikům, že netoužili se právě KLDR tolik omlouvat.
Kniha se také moc nevěnuje tématu Korejců v Japonsku. Respektive marginalizuje skutečnost, že 2/3 z nic se hlásily ke KLDR, a vydává to jen za výraz nesouhlasu s Jihem. Donekonečna omílá diskriminaci těchto nejižních Korejců, ale nijak nevěnuje pozornost tomu, že Japonsko má nikoliv neoprávněný pocit, že pro ně dělá třeba ve školství víc než dost, když jim umožňuje provozovat v Japonsku severokorejské školy, kde mají vyvěšené ve třídách portréty svých vůdců. Tito Korejci si ještě stěžují, že jim takto dosažené vzdělání odmítají v Japonsku uznávat.
Také není v knize skoro nic o rozsáhlé ilegální severokorejské činnosti v Japonsku, např. tam chybí zmínka o Bitvě Amami-Ōshima z roku 2001. Také tam není zmínka o rozsáhlém pašování embargovaného zboží z Japonska do KLDR. Přitom máme i v ČR svědectví, že KLDR platila ČSSR své závazky japonskými technologickými výrobky, které se nesměly do komunistických zemí vyvážet.
Je škoda, že se autorka neseznámila s dějinami i okolních zemí a národů, a jen slepě přepsala korejskou verzi. Také, že se zaměřila jen na jižní Koreu a nedala si práci s dohledáním informací o KLDR. Je jich překvapivě dost, jen je práce je vyhledat. A je škoda, že se neseznámila s dějinami kolonizací, anexí, imperialismem a integrací v jiných částech světa. Zjistila by, že to bylo často podobné.
Mezi hrubé chyby patří i směšování Korejských ženských dobrovolnických pracovních jednotek s "utěšitelkami", ačkoliv šlo o úplně o něco jiného.“... celý text
— Y2T
Pod vycházejícím sluncem
„Pro ty, co se zajímají více o korejsko-japonské vztahy ideální shrnutí, nepůsobí "učebnicově", naopak čte se skoro jako román - velice dobře zpracováno. Můžu doporučit!“... celý text
— Asterixxka
Pod vycházejícím sluncem
„Po přečtení lze jednoduše pochopit i v současnosti mírně napjaté vztahy mezi Jižní Koreou a Japonskem. Jsou daní za okupaci Koreje do roku 1945 i absenci sebereflexe na straně Japonska po válce.“... celý text
— ondra2
