• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Vladimír Houdek

Vy srdce v ohni mroucí

„Za mne skutečně zajímavý autor, který je mi svoji tvorbou velmi blízký. Podle mého názoru, je velkou škodou, že je jeho dílo dnes již téměř zapomenuto. 5*“
— Richard Hrob

---

Vy srdce v ohni mroucí

„Jakýsi zapomenutý básník Vladimír Houdek… Proč zapomenutý? Jeho jazyk je tak střízlivý, citlivý a jemný, obrazy jako od Baudelaira, zároveň důvtipně lapidární, až k hořkému úsměvu někdy, jindy zase k zamrazení. Lepší Vrchlický… Popisuje svou bolest, zklamání, s nemilosrdností a bez přepínání, bez okázalosti – prostě přesně. A svět vidí taky s jakousi lapidárností – vidí především věcnost, i co se týká „mimosvětských“ věcí: těla s jejich vášněmi, děcka a nezrozená děcka (!), lidi a bývalé lidi – mrtvoly v hrobech. Síly, které to všechno řídí: plodivost, mateřské „svazby“, proti nim jdoucí důslednou zanikavost… a s tím také třeba temnou „bolest země“, které je dáno stále polykat mrtvá těla. Prostě tenhle svět. Nad zoranými poli v máji Slétejte, nová žití čistá do klínů žhavě toužících: prý hojnou pastvu pro vás chystá zem kyprá, plná plodných rýh A v teplých náhle paprscích rychleji dole těla hnijí, nad nimi stonek květů tich svých barev splétá harmonii. Pak rozpuklých všech poupat ret kol milujících krouží v reji z jich hlubin láká vášně žeh A tesknou touhou v hrobech svých se časem slední zbytky chvějí mladistvých prsů mateřských -- Vzkřísil bůh všechnu krev na pláních prolitou. K obloze vzpjala se čerstvá a vřelá Jako by ze srdcí vytryskla chvílí tou Vzrostla až v moře a pláněmi hřměla -- Ó myriády nahých nervů Šlehaných vichrem, roztřepených Se třesou mrazem vlastní krve Co nerv, to muka Ó nahých nervů myriády Vy pavučiny rozepjaté Jak čile v tmách jste ještě včera Chytaly rozkoš? -- Vrcholná báseň Kdes ve vzduchu… – grandiózní přirovnání, ojedinělé Jak bylo vojákům temno jich bolestí vření Po amputaci rozdrcených údů! Ta palčivá muka svírala prostor, kde údů již není! Tak záhadnou byla mi bolest má celá! I pátral jsem dlouho, jak mohla semknouti prostor, Kde duše se v šedý prach rozpadla ztrouchnivělá? Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí A prodloužení pahýlů – zbytku jich údů Vždy znovu a znovu se křísí. Ani se nemusí citovat větší části, už třeba jen tato citlivost v detailu: Když ruce svoje kovové hodiny k nebi vzpínaly … …“... celý text
— Bonda