• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Vladimír Krejčí

Poznamenaný: deset měsíců s Janem A. Baťou

„Pokud to hodně přeženu, tak je to takový Ďábel nosí Pradu či spíše Ďábel nosí Baťu. :-) Akorát že místo hezké asistentky v módním časopise je to příběh právníka a časem i tajemníka J. A. Bati. 1. polovina knihy popisuje příchod do Baťových závodů jako mladík a postupně se vypracuje na osobního tajemníka Jana Antonína Bati (neplést prosím se zakladatelem Tomášem Baťou). Baťa má s nelítostnou šéfovou onoho módního časopisu hodně společného. Očekává, že jeho tajemník mu bude číst myšlenky, dělá časté impulsivní rozhodnutí a potřebuje mít vše okamžitě hotovo, ideálně už včera. To vytváří zajímavé až úsměvné situace. Hlavně to ale přináší jedinečný pohled na rok života slavného továrníka, rozhodnutí, která dělal (nebyla v té době vůbec lehká) a pohled do života a procesů řízené celé firmy, právních sporů a toho, jak flexibilní firma byla a jak i při své velikosti dokázala pružně reagovat a "hackovat" v podstatě jakýkoliv problém, který ji stál v cestě. Tato část končí Baťovým odletem do exilu v Brazílii. Druhá část vypráví situaci ve Zlíně během války, její skončení a příchodu komunistů. Je to také zajímavé, ale už ne moc a hlavně hodně smutné.“... celý text
— martin3683

---

Poznamenaný: deset měsíců s Janem A. Baťou

„První polovinu knihy jsem poctivě přečetla (i se všemi předmluvami a komentáři), s tou druhou jsem pro změnu poctivě bojovala. Kniha je vlastně jakýmsi deníkovým záznamem všech událostí, které pan Krejčí prožil s panem Janem Antonínem Baťou jako jeho tajemník. No a právě v té polovině mě to přestalo bavit. O rodině Baťů jsem zhlédla nespočet dokumentu, prošla několik výstav, zažila povídání prarodičů a rodičů a troufám si říct, že už i něco přečetla. Mám obdiv k pracovitým a cílevědomým lidem, ale i tito lidé dělají chyby. Bývají až přehnaně tvrdí a dokáží člověka pěkně vyždímat. Kniha mě opět obohatila a i díky ní jsem si objasnila nějaké souvislosti a rozšířila obzory. Nejsem vědecký ani muzejní pracovník, tudíž mi tato forma až tak nesedla.“... celý text
— cérka