Zia Haider Rahman

Nové komentáře u knih Zia Haider Rahman

„Dojmy z knihy jsou rozpačité. Zejména polovina knihy mě příliš nebavila, dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je kniha napsaná, jak neustále odbíhají od tématu, absence přímé řeči, chaotičnost apod. A jediný důvod, proč jsem pokračovala ve čtení, byl slibovaný zvrat, který se měl odehrát v Afghánistánu. Bylo pro mě překvapením, že celá kniha je vlastně víceméně o vztahu Zafara a Emily a jak tento vztah ovlivnil Zafarův život i jeho jako člověka. Asi jediné, co na knize dokážu opravdu ocenit, je několik zajímavých myšlenek. Avšak aby je člověk objevil, musí se prokousat spoustou balastu.“... celý text
— olle

Ve světle toho, co víme

„Na začátku této knihy mi chvilku trvalo než jsem se naladil na vlnu této knihy. Je fakt, že tato kniha je pro čtení dost komplikovaná a dosti náročná. Sice se tu člověk dozví hodně informací a znalostí z různých oborů, ale mohla by být trošku zeštíhlená. Měl jsem i problémy orientovat se, kdo vlastně jednotlivé kapitoly vypráví, občas se to střídalo.“... celý text
— kirkpatrick

Ve světle toho, co víme

„Kniha má všechno. Opakovaně se zabývá pamětí, finanční krizí, přistěhovalectvím, kořeny člověka, střetem civilizací, matematikou, válkou v Afghánistánu a mnoha dalšími tématy. Zároveň je o vztahu dítěte a rodiče, vztahu přátelském, o lásce... Hutný text, který předává i spoustu znalostí. Intelektuální a přitom hluboce lidský román, který zároveň drží napětí.“... celý text
— vyzkous

Ve světle toho, co víme

„Překvapila mě, tahle kniha. Hlavně to, co nabízela. Spousta témat do života, jako matematika, politika, filozofie a mnoho dalšího. Četla se docela dobře, některé pasáže byly nudné, ty jsem vyloženě přeskakovala. Ale myslím, že doporučit ji mohu, ale jen náročným čtenářům.“... celý text
— ReziEngli

Ve světle toho, co víme

„Je to opačně, než jak píše bejan: text není suchopárný a ve světle toho, co čtenáři dá, není množství šesti set stran ničím. Zajisté kniha neobsahuje takový druh pointy, která by čtenáře praštila do tlamy, tudíž se někomu může zdát text poněkud divergentní a přičítat to coby chybu na vrub autora. Témat je zde hodně. Všechno se ovšem točí kolem několika hlavních. Těmi jsou: emigrantství jako stav neklidné duše, třídní rozdíly, smysl a hodnota vzdělání, a především zastřešující téma kognitivní disonance, kdy – a to je obzvláště důležité – to, že o nějakém klamu víme, že víme o skrytém vztahu věcí, ještě neznamená nutně změnu našeho vnímání. Vědět neznamená nutně znát a chápat. Tedy vzdělání jakožto proces hlubší proměny vzhledem k životnímu postoji, který není jen pouhým stavem informovanosti. Chápání nějakého problému je vrtkavá a přechodná záležitost – často se stav „chápu to“ s časem proměňuje na „vím, že jsem to chápal“. Rozdíl mezi Musilovým racinoidním a neracinoidním myšlením? Možná. Každopádně jeden z románových vrcholů tohoto roku.“... celý text
— 3497299

Přejít na knížky autora