Alan Alda citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1936

Citáty (19)

„..Zkoušela zároveň udržet mé minulé já a přitom formovat i mé budoucí já, abych vyhověl jakémusi bláznivému ideálu. Mému minulému já často povídala, co se stalo, když mi bylo šest. Chtěl jsem být pořád s ní, ať šla kamkoli, a říkal jsem: ,,Mám tě lád, mami.“ A pak jsem se změnil. Začal jsem mluvit jinak a přestal jsem jí pronásledovat do koupelny. Nevím proč, mně to připadalo jako docela normální vývoj, podle ní to byla svým způsobem zrada. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„A když někoho vnímáte, když mu doopravdy nasloucháte, spojuje vás to v jeden celek, jakým jsme byli.“

„A najednou jsem si uvědomil, jak neuvěřitelnou moc mají slova.“

„Hele, v naší kultuře jsme zvyklí, že poznáme, když je čas na reklamu. Víme, jak se vypíná. Ale lásce odolat neumíme.“

„Chovejte se k druhým slušně, ale potom trvejte na tom, aby se i oni chovali slušně k vám.“

„Jestli máte odvahu neznat odpověď předem, přijde k vám sama.“

„Mé skutečné vzdělání zrovna začínalo a povede k tomu, že o sobě začnu uvažovat úplně jinak - jako o člověku, i jako o herci. Ale nejprve jsem musel být ochotný se učit. Což není snadné pro někoho, kdo je ve dvaadvaceti přesvědčený, že už všechno zná.“

„Mezi její realitou a tou mojí se začínal odehrávat zápas v přetahování, a matka tahala, co jí jen síly stačily. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Musí v tom být vzorec. Tohle všechno nemůže být náhoda. Hledal jsem řád. Svým způsobem jsem pořád hledal boha, nebo jeho učení - ovšem na prapodivných místech.“

„Někdy jsme s kamarády namáčeli papírová letadla v kerosenu a hráli si na to, že sestřelujeme německé letouny v plamenech k zemi. Za deset centů nám benzinka dole v bloku prodala dost kesorenu, abychom vyhodili do povětří i sebe. Není mi jasné, proč se to nikdy nestalo. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Nevěděl jsem to, ale ve skutečnosti jsem hledal soucítění. Samozřejmě ne vědomě. Nechtěl jsem se vědomě stát soucitným. Kdo se zdravým rozumem by se vzdával svého místa uprostřed vesmíru? Soucítění děsí. Když se lidem otevřete až příliš, mají nad vámi moc a donutí vás pro ně něco dělat. Je lepší držet si je od těla, držet si je na druhé straně reflektoru.“

„Od prvních okamžiků jsem byl zvědavý – nedělal jsem to, abych zabil čas, ale abych přežil. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Paměť je svým způsobem mentální preparace, snažíte se udržet přítomnost i poté, co se stala minulostí. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Rozdíl mezi nasloucháním a předstíráním, že nasloucháte, je ohromující, jak jsem sám zjistil. Jedno je plynulé, druhé ztuhlé. Jedno je živé, druhé vycpané. Nakonec jsem začal o naslouchání uvažovat dost radikálně. Skutečné naslouchání je ochota dovolit druhému člověku, aby vás změnil. Když jim dovolím, aby mě měnili, stane se mezi námi něco zajímavějšího než soupeřící monology.“

„Toho dne se mi dostalo slušné lekce: Když si chřestýš myslí, že dokáže spolknout myš, nejspíš to fakt dokáže. Nepředpokládejte, že dokážete uvažovat jako chřestýš, pokud jím sami nejste. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Uvědomil jsem si, že nikdy nebudu mít to, co chci, byť je to v mých představách sebeživější. Svým způsobem byl i život sám improvizací, v níž jsem se musel vyrovnávat s tím, co ke mně přicházelo, a nemyslet na to, co přijít mělo.“

„V devíti jsem věděl, že chci být hercem. Vypukla válka a změnila mnoho životů, včetně toho mého. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“

„Zpočátku, na scéně i v životě, jsem doopravdy nevěděl, co znamená vnímat toho druhého. A naslouchání bylo pro mě především jakýmsi čekáním. Já mluvím, pak mluvíš ty. A já pak poslouchám, abych věděl, kdy mám zase začít mluvit já. Ale vnímání, jak jsem poznal, se neděje jenom tehdy, když mluvím; dochází k němu, ikdyž mluvíš ty, a taky mezitím.“

„Ztratit psa nebylo tak zlé jako dostat ho zase zpátky. (Nikdy si nedávejte vycpat svého psa)“