Benedict Wells citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1984

Citáty (16)

„-Julesi, ty ve mně pořád vidíš někoho, kým nejsem. - Ne, naopak. Ty jsi někdo, koho nevidíš.“

„A četla. Panebože, ta žena ale četla, na schodech, na židlích, na podlaze, každou volnou minutu měla na klíně knihu.“

„Bylo by vážně lepší, kdyby tenhle svět vůbec neexistoval? Místo toho žijeme, tvoříme umění, milujeme, pozorujeme, trpíme, radujeme se a smějeme. Všichni existujeme v milionech odlišných způsobů, abychom zabránili nicotě, a cenou za to je zkrátka a dobře smrt.“

„Existují v člověku věci, které přežijou všechno?“

„Já jsem vlastně odjakživa četla proto, abych utekla, abych se nechala utěšit několika větami nebo příběhem. Dřív jsem si strašně přála být románovou postavou. Stát se nesmrtelnou a navěky žít v knížce, zatímco zvenčí mě kdokoli může číst a pozorovat.“

„Je jedno, jestli umřu brzy, protože stejně budu moct říct: byla jsem naživu.“

„Když četla, něco se v ní změnilo. Tvář se jí uvolnila, ústa měla maličko pootevřená, najednou se zdála být nenapadnutelná a chráněná.“

„Někdy si myslím, že existujou lidi, co vůbec nevědí, že musejí umřít.“

„Od narození jsme na Titanicu: potopíme se, tohle nepřežijeme, o tom už bylo rozhodnuto. Nic na světě to nemůže změnit.“

„Od narození jsme na Titanicu. Potopíme se, tohle nepřežijeme, o tom už bylo rozhodnuto. Nic na světě to nemůže změnit. Ale můžeme si vybrat, jestli budeme křičet a v panice běhat sem a tam, nebo jestli budeme muzikanti, co statečně a důstojně hrajou dál, i když se loď potápí.“

„Protože až bude jednou všechno zapomenuté a všechno pomine, až za deset miliard let odnese všechno čas a už nebude žádný důkaz vůbec pro nic, pak nebude záležet na tom, co byla skutečnost. Příběhy, které jsem si vymyslel v hlavě, potom možná budou stejně skutečné a neskutečné jako to, co lidé označovali za realitu.“

„Sundal jsem osudu masku z tváře a našel pod ní jenom náhodu.“

„Svírala knihu oběma rukama, zřejmě jí mezi prsty právě zemřela milovaná postava. A teprve v té chvíli jsem si všiml, že pláče. Nechtěl jsem ji rušit, a přece jsem nemohl změnit nic na tom, že s ní tenhle intimní okamžik sdílím. Díval jsem se na její zarudlou tvář a uvědomoval si, jak moc miluje literaturu, mnohem víc než kdokoli jiný, koho jsem znal. A skutečnost, že sedí vedle mě a tolik ji dojímá ten příběh, dojímala zase mě.“

„Taky bych chtěla být takovou literární postavou. Takovou, co bloumá za tmy sama po městě a pak jde po půlnoci někam do kavárny.“

„To, že se nacházím na planetě, která si to neuvěřitelnou rychlostí sviští vesmírem, mi připadalo stejně děsivé jako nové a znepokojivé pomyšlení, že smrt je nevyhnutelná.“

„Znám smrt už dlouho, ale teď zná i ona mě.“