Čchün Chao citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Süe-cchun Mu-žung · pseudonym

čínská, 1974

Citáty (13)

„...Čínská justice není nezávislá. Ačkoliv je nad vchodem napsáno „Lidový soud“, jedná se o vládní instituci, do níž mohou zasahovat straničtí tajemníci a výbory, starosta či ministerstvo financí, kdykoli to uznají za vhodné. Od vyhlášení „Zákona o veřejných funkcích“ jsou soudci vlastně státní úředníci. … (str. 104)“ — Než slehne rudý prach

„...Každá profese má svá pravidla. Úředník, který chce povýšit, musí nosit dary nadřízeným, herečka, která chce před kameru, se musí vyspat s producentem, a advokát, který chce vyhrát u soudu, si samo sebou musí naklonit soudce. … (str. 18)“ — Než slehne rudý prach

„...ke stejnému případu přistupuje každý soudce jinak, advokátům tedy nezbývá nic jiného, než to hnát přes známosti. Kdo to dělá, nemá samozřejmě jistotu, že vyhraje, kdo to ale nedělá, ten má prohru jistou. …(str. 12)“ — Než slehne rudý prach

„...Právničina je naprosto bezskrupulózní řemeslo, každého, kdo se v něm pohybuje, časem promění v tajnůstkáře a intrikána. Za čtrnáct let praxe jsem prošel stovkami případů, civilních i trestích, a pokaždé šlo v podstatě jen o to, kdo s koho. Po určité době mi tudíž narostla tak silná hroší kůže, že už se mě nic nedotkne. Přátele nemám, pravdu neříkám, nikomu nevěřím a to ze mě podle dnešních standardů dělá „váženou osobnost“. …(str. 29)“ — Než slehne rudý prach

„...Soudkyně, alespoň z mé zkušenosti bývají bezúhonnější než soudci, těžko je pozvete do restaurace nebo na karaoke, natožpak do sauny za holkama. Přijmou od vás nanejvýš nějakou cetku, ale i pro to musí být vhodná situace. …“ (str. 104) ... „Tak to v soudním světě chodí: soudci fungují jinak než soudkyně, vyšší instance jinak než nižší. Na druhou stranu je třeba uznat, že ve srovnání s aparátčíky ze státní správy si soudci přijdou na mnohem menší peníze, oni paběrkují, kdežto na úrovni starosty velkého města je už možné nahrabat si k miliardě. Soudci teď sedí na vrtkavé židli, jsou pod přísným dohledem z obou stran, za poslední dva roky došlo k tolika hloubkovým šetřením, že se v otázkách úplatků musí držet tzv. tří zákazů: přijímat cokoli od kohokoli, koho stoprocentně neznáte, přijímat sumy neúměrné k případu, přijímat příliš složité kauzy. Zakopaný pes spočívá právě v tom „poměru“, například v Kantonu došlo nedávno k tomu, že soudce přišel o místo, když se ukázalo, že ve věci jednoho rozvodu přijal třímilionové všimné, to je opravdu příliš: za třetinu této částky by to nikdo neřešil.“ (str. 104/105)“ — Než slehne rudý prach

„...Trestní zákoník pevninské Číny patří k těm nejpřísnějším. Už při založení lidové republiky bylo jasně dáno najevo, že zrušení trestu smrti nepřichází v úvahu – bylo zapotřebí „zkrotit neklidnou dobu za pomoci exemplárních trestů“. Když byl v roce 1997 zveřejněn nový trestní zákoník, obsahoval celých osmašedesát článků obžaloby, za které mohl být trest smrti udělen, což nemělo ve světě obdoby. Dotýkaly se všech možných oblastí – politických, ekonomických, osobně právních – především jako projev „ocelové vůle, bleskového řešení“. Podle mezinárodního standardu se trestu smrti jako sankce za ekonomické zločiny nepoužívá, avšak v Číně hrozí všem, kdo se provinili například uplácením, přijímáním úplatků, pašeráctvím či daňovými podvody. …(str. 50)“ — Než slehne rudý prach

„...Vězení po celém světě praskají ve švech. Dva milióny trestanců jen ve Spojených státech, Čína je na druhém místě s miliónem a půl ve více než sedmi stech věznicích, což ale pořád dělá pouze jednu milióntinu naší populace. Dá se tedy říci, že žijeme v bezpečném světě. Pokud však přidáme tábory „na převýchovu prací“, jejichž početní stavy se nezveřejňují, pak předhoníme i tu Ameriku. Většina z odsouzených si pravděpodobně trest zasloužila, obětí soudního omylu ale také není málo. (str. 76)“ — Než slehne rudý prach

„…Život je jak voda, čím víc si v něm umýváte tvář, tím je bělejší, čím déle v něm mácháte srdce, tím je temnější. Již sedmatřicet let si razím cestu oblaky rudého prachu, není tedy divu, že se ze mě stal prostě darebák. Když se dívám na seriál, fandím svým. Tak to mezi ostrými hochy chodí: není v co vkládat naděje, mou jedinou nadějí je to, že vyhrají padouši. Když nějaký chlap znásilňuje ženu, doufám, že ukojí své hnusné choutky, když vykrádají banku, doufám, že je nedopadnou. Mezi lidmi z antikorupčního najdete lotrů nejvíc, je to samá děvka a flám, nikdy nemají dost a ani se za to nestydí – proto fandím svým a koncem se netrápím. Život ovšem není televizní seriál, ve kterém padouch končívá za mřížemi. Kdepak, podle mých zkušeností, zloduši ve skutečnosti nejenom unikají trestu, dokonce tu hrají skoro ve všem prim. ... (str. 85)“ — Než slehne rudý prach

„Advokátský chleba má tvrdou kůrku, vzpomínám si na šéfa kanceláře, v které jsem začínal, jmenoval se Chu a prskal, když mluvil, že prej jestli vím, co je advokacie? Tři slova: podvod, poslušnost, přetvářka! Podvod na klientovi, kterýmu musíš umět nakukat, jaké máš schopnosti a známé. Poslušnost soudci, kterého posloucháš bez mrknutí oka, a přetvářka před publikem, který musí uvěřit, že spravedlnosti je v každém případě učiněno zadost. … (str. 7)“ — Než slehne rudý prach

„Na čínského hodnostáře je zákon vždycky krátký. Aparátčíci jsou jako ježci ve výběhu králíků. Oni mají pré, zatímco obyčejný lidi, tedy králíci, kteří hopsají, jak chtějí, stejně končí pobodáni a plní jizev. Ano, „zákon musí být uplatňován se vší přísností“, jsou tu však vnější faktory, jež řečené uplatnění řídí – účel světí prostředky bez ohledu na ústavu, osobní zájem převažuje nad obecným, uplatňování moci nad vládou rozumu. Obecně lze říci, že jediné slovo tajemníka okresního výboru Strany váží víc než všech sto svazků buddhistického kánonu z Putování na západ. Mít pravomoc ještě neznamená, že máte moc, aneb jak stále platí v naší branži: zákon bez jištění zvrchu jako by nebyl. Coby občan republiky mám právo volit, nikdo mě ale k volbám nezve, protože žádné nejsou. Jako člen společnosti v aktivním věku platím daně a přispívám na chod státního aparátu, mám tedy právo vědět, kdo a jak mé peníze utrácí. Víme sice, že se za ně nahoře chlastá, hoduje, gambluje a chodí za děvkama, nos to toho ale raději nikdo nestrká, protože ti, co naše peníze utrácejí, jsou v právu a nás, případných nactiutrhačů, se tudíž bát nemusí. (str. 163)“ — Než slehne rudý prach

„Řekněme, že se blíží tvoje stání, seš mladej, nemáš ještě konexe, co uděláš? Zaprvé si za každou cenu seženeš soukromé číslo na svého soudce. Když ti ho odmítne dát a řekne, že máš volat na služební, máš prostě pech a musíš jet podle zákona. Pokud ti ho dá, máš naději. Okamžitě mu pošleš smsku, něco na způsob: „Ctihodný pane soudce, jsem advokát X v případu klienta Y. Rád bych Vás poprosil, vzhledem ke svým omezeným zkušenostem, o radu, jak v případu postupovat.“ Když ti neodpoví, máš znovu pech a pokračuješ podle zákona. Pokud zareaguje, máš dvě desetiny šance. Zjistíš, co má rád, to se v profesi všeobecně ví, stačí se zeptat staršího kolegy. Pokud má slabost pro alkohol, koupíš láhev starého Moutai. Je—li milec čaje, seženeš čerstvý sběr Dračí studny v nejlepší kvalitě. Pokud je sukničkář, tak je to nejjednodušší, pěkný holky jsou k dostání volně na ulici. Kdyby náhodou holdoval literatuře, ale takového soudce jsem ještě nepoznal, pozveš k němu nějakého známého básníka. Až to zjistíš, pošleš sms: „Ctihodnosti, nemohl byste mi například o víkendu věnovat chvilku? Mám takovou prosbičku – někdo mi věnoval láhev nějakého drahého pití, jenže já nevím, jestli je pravé, nevyznám se v tom. Velmi bych stál o Váš názor.“ Pokud neodpoví, neměls štěstí a jedeš podle zákona. Když ti dá prostor, máš řekněme tři desetiny šance, psychologicky je nahlodaný. Pozveš ho do restaurace, zamluvíš salónek, pochopitelně. Objednáš dost jídla, oslovuješ ho zásadně „pane profesore“. A jak mu chutnal ten alkohol nebo čaj? To je jedno, hlavně, že ho vypil. Jaké bylo to děvče? Taky jedno, hlavně, že se s ní vyspal. Poté, co se dost napil a vyřádil, tak je ti alespoň trochu zavázán, ale pozor, tady je potřeba zachovat dekórum, hlavně nezmiňovat proces. Pamatuj si, že přátele si uděláš jen podle přijatých pravidel. Prostě ho uctivě doprovodíš domů – oběma stranám je jasné, že nikdo nejedná bez důvodu. V tuto chvíli seš tak na čtyřech desetinách. Svoje pozvání po čase zopakuješ, ale žádný blázniviny, normální restaurace, čtyři, pět jídel s polívkou. Od svého klienta si vyžádáš červenou obálku, naditou pochopitelně. Nabídneš ji soudci a pozoruješ reakci – když se namístě zvedne a uteče, tak seš v pěkný bryndě, je to ztracený. Když se ani nehne a obálku odmítne jen na půl úst, máš pět desetin. V takové chvíli musíš večeři co nejvíc natahovat, aby se po pár hodinách zvedl a odešel na toaletu – využiješ toho a strčíš mu obálku do aktovky. Po jídle, když dojde na loučení, klepneš významně na aktovku a prohodíš: „Snad si zasloužím vaši pozornost, ctihodnosti!“ Když otevře okamžitě aktovku a vrátí ti obálku, je to v háji, musíš jet podle práva. Pokud se jen usměje, pokývá hlavou a nic víc, seš na šesti desetinách. Teď ti zbývají už jen tři desetiny, kterých bys měl v průběhu stání dosáhnout poměrně snadno. A proč tři desetiny, a ne čtyři? Protože, a to si zapiš fakt za uši, protože žádný proces není vyhrán dopředu. Kdo vystoupá na devět desetin, ten se zařadí k smetánce advokacie. (str. 178 – 180)“ — Než slehne rudý prach

„Všechny morální poučky mezilidských vztahů lze redukovat na jediné slovo: klam. Každý z nás klame a každý je klamán. Ukažte mi ve světě jednu jedinou pravdivou větu! Pravda je jako písek pod příbojem, tak dlouho je omílána a smývána, že skončí vždycky stržena vodou. Lidé žijí v nádherném zámotku spleteném ze zlatých vlasců lži, ve svém zakuklení sní o okamžiku, kdy jim narostou duhová křídla a oni se vznesou k nebi. Příroda je k nim milostivá, nechá je v klidu spát, s očima navždy zavřenýma. (str. 149)“ — Než slehne rudý prach

„Žijeme v době fast-foodů – rychle se najíst, rychle si vydělat, rychle za zábavou -, žijeme v jedné velké reklamě, to znamená ve lži, ve snu pohádkového zbohatnutí, slávy ze dne na den. … (str. 156)“ — Než slehne rudý prach