Christine Féret-Fleury citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1961

Citáty (11)

„"Stane se vám občas, že si přečtete něco romantického?" "Ano, občas." "A co se přihodí na straně 247?" "Na straně 247 to vypadá, že je všechno ztraceno. To je ten nejlepší okamžik, víte."“

„Čtení je něco intimního a vzácného...“

„Dlouho jste zůstala zavřená s knihami. Jako on. Je třeba, aby knihy a lidi cestovali.“

„Její oči byly spálené větrem, slzami, silným líčidlem kurtizán. Její rty opuchlé tisícem polibků. Její prsty napudrované neviditelným zlatým práškem.“

„Měla by opravdu pohlížet na knihy jako na šelmy, jež sní o tom, že uniknou ze svých papírových klecí, vrhnou se na ni a sežerou ji? - Měla chuť nechat se sežrat.“

„Mluvili o knihách, jako o živých bytostech.“

„Protože to tak dlouho trvá, než se podaří vysvětlit, proč má člověk rád nějakou knihu. A mně se to vždycky nevede. Jsou knihy, které jsem přečetla a cítila... Zkrátka se ve mně něco pohnulo. Ale nemůžu to ukázat a lidem nezbývá než to vyzkoušet.“

„Říkal, že do jednoho pokoje se může vejít svět - knihy.“

„V knihovnách jsou podle něj mrzoutští vědátoři i milovnice, možní vrazi, útlí papíroví chlapci podávající ruku křehkým dívčinám, jejichž krása se rozpadala, jak se měnila slova, jimiž byla popisována. Některé knihy byly jako bujní nevycepovaní koně, kteří vás, tající dech a křečovitě se držící hřívy, unášeli nespoutaným cvalem. Jiné byly lodě plující za měsíčné noci po jezeře. A jiné zase vězení.“

„Všechny ty knihy musí svoje místo najít ve vás. Ve vás a nikde jinde.“

„Že nakonec uvěřila, nebo spíš nabyla jistoty, že v tloušťce knih se skrývají současně všechny nemoci i všechny léky? Že se tam setkávají zrada, samota, vražda, šílenství, zuřivost, vše, co vás může chytit pod krkem a zničit nejen vás, ale i druhé, a že poplakat si nad tištěnými stránkami dokonce někomu může zachránit život? Že najít spřízněnou duši uprostřed krásného afrického románu nebo korejské pohádky vám pomáhá pochopit, do jaké míry lidi trápí stejné bolesti, do jaké míry jsou si podobní a že je snad možné si s nimi promluvit - usmát se na sebe, pohladit jeden druhého, projevit si navzájem uznání, zkrátka cokoli - a snažit se, abychom si v každodenním životě trochu míň ubližovali?“