David Foenkinos citáty

Citáty (90)

„-Jakou postel máš v tom domě? -Neposkvrněnou mužem. -Budu první, kdo tam s tebou bude spát? -První a doufám, že i poslední.“

„-Můj Henri, že napsal knihu? Tomu bych se opravdu divila. Nikdy nenapsal ani slovo. Nikdy žádnou báseň. To není možné. Nedovedu si představit, že by psal! A nikdy mi nedal ani kytku. ... Frédéric shledával, že spojitost s květinami je velice krásná. V Madeleinině mysli došlo ke skvostné vazbě, jako by okvětní lístky byly vizuální transpozicí schopnosti psát.“

„...laskavost, která je konec konců jen předpokojem útrpnosti.“

„Bál se totiž, že se štěstí, jakmile se k němu přiznáme, vyplaší.“

„Brigitino srdce bylo nevyčerpatelným zdrojem soucitu; kdyby auta jezdila na soucit, Spojené státy by na ni okamžitě zaútočily.“

„Byla dokonalou míšenkou literárního snílka a ženy pevně ukotvené ve skutečnosti.“

„Byla tak krásná... Tou krásou, která vás nutí psát všude tři tečky...“

„Bylo dojemné představovat si ji jako starou ženu.“

„Bylo jí padesát a tento věk jí přikazoval, aby se ve svých rozhodnutích už nemýlila. (Záhada Henriho Picka, s. 167)“

„Bylo úžasné pít tu nepitelnou kávu u příšerné benzinky a shledávat, že krásnější situace neexistuje.“

„Co když knihovníci skládají přísahu jako lékaři?“

„Co když to bude ten pravý? Co když objevím autora? Její řemeslo ji stimulovalo na nejvyšší míru, žila téměř jako dítě...“

„Čas v očích se mění ve věčnost: jediná vteřina vydá za celý proslov.“

„Čtenář vždycky tak či onak najde v knize sebe sama. Čtení je ryze jájínkovské vzrušení.“

„Dá se věřit těm, kdo tvrdí, že píší jen sami pro sebe? Slova jsou vždycky někomu určena, ucházejí se o jiný pohled.“

„Dny se nekonečně vlečou... Jsou si podobné jako Číňané...“

„Došlo jí, že toužila právě po tomhle: shledat se s muži prostřednictvím muže, který nebude nutně uvyklý ženám. Aby si spolu znovu přečetli návod k použití něžnosti.“

„Doufám, že se z tebe nevyklube jeden z těch zatrpklých autorů, pro které jsou všichni ostatní k nepřečtení.“

„Existuje i bolestnější újma než nebýt vydán: být vydán, aniž si toho kdokoli všimne. (Záhada Henriho Picka, s. 27)“

„Gourvec možná patřil k mužům, jejichž plamenná vyznání se dobře čtou, k můžům, pro něž se všechno opouští, ale z jejichž krásných slov se nevyhnutelně vyklube zklamání.“

„Hledání konverzačního tématu mi připadá jako dobré konverzační téma.“

„Chtěl bych umět psát tak, jako ty odpovídáš. Vždycky krásně, účinně a definitivně.“

„Chtěl šílet, a to byl důkaz, že nezešílel.“

„Jak by pro ni mohl být akt políbení bezdůvodný, zatímco pro něho má nedozírnou cenu? Ano, penězi nevyčíslitelnou. Ten polibek byl tady, všude v něm, potuloval se mu tělem.“

„Jak je možné, že jsem zapomněla, jak sladké je být u babičky?“

„Jak krásné je neusilovat o vydání svého díla, jak krásné je žít stranou jakéhokoli uznání. V době, kdy všichni za každou cenu touží po uznání za kdejakou nicotnost, se objevil člověk, který zcela jistě strávil dlouhé měsíce pilováním díla předurčeného k tomu, aby na ně sedal prach.“

„Jako by každou větu odsuzoval k tomu, aby se stala okamžitým důkazem toho, jak je skvělý. První román je vždycky dílem šprta. Jen géniové dovedou lajdačit na první pokus.“

„Jako kdyby dojít uznání znamenalo dojí pochopení. Nikdo nikdy nedojde pochopení, a spisovatelé už vůbec ne. Bloudí v říších kulhavých citů a pocitů a většinu času nerozumějí ani sami sobě. (Záhada Henriho Picka, s. 99)“

„Je těžké datovat počátek úpadku lásky.“

„Jeho láska byla tak mocná, že už se do další ženy nikdy nezamiloval.“