Douglas Murray citáty

britská, 1979

Citáty (13)

Avšak ty, kteří povýšili rozum na průvodce životem, sváděl jejich racionalismus paradoxně k naprosto nerozumnému a absurdnímu jednání. Ukázalo se, že jde opět jen o systém jedněch, jimž má pomoci ovládnout druhé. Víra v autonomii člověka byla zničena.


Jak je možné, že se mládež (a zejména její ženská část) nesetká s křesťanstvím? Jak by mohla, když etablované církve jako anglikánská, švédská, německá luteránská a mnohé jiné dávno ztratily svůj misijní zápal, někdy i samu víru, a staly se posvěcenou troubou levicové politiky. Nabízejí školení v různorodosti a pomocné sociální programy. Jednoznačně podporují politiku otevřených hranic, ale velmi obezřetně se staví k Písmu, které kdysi hlásaly světu.


Je paradoxní, že jediná civilizace na světě, jež umožnila, aby byly oslavovány všechny kultury, nesmí být sama chválena a v rámci smíšené společnosti se má potlačovat.


Místo inspirace duchem pravdy a zásadními otázkami fascinuje současné filozofy možnost otázkám se vyhnout, jako by to byl sám smysl myšlení. A destrukce se netýká jen idejí, ale dokonce i jazyka, aby se snad nechtěně neprozradili skutečným filozofováním; nic stálého přece nemá nárok na existenci. Všechno je třeba zpochybnit, vládne přímo posedlost, abychom se ničeho trvalejšího nedobrali! Slova i myšlenky musí být bezzubé, vždyť kam by nás ještě mohly zavést! Jsme svědky naprostého zhroucení sebedůvěry.


Moudrost našich časů sice hlásá, že vzdělání, věda a přístup k informacím mají zbavit člověka hledání vyššího cíle, nezdá se však, že by se to úplně dařilo. Existenciální otázky i potřeba na ně odpovědět zůstávají.


Na slavnou otázku, jak se mohlo stát, že společnost sofistikované umělecké kultury propadla tak strašlivému barbarství, existuje ošklivá odpověď. Právě proto! Ta vysoká kultura nelidských sofismat umožnila nebývalou brutalitu: německou filozofii nenakazil nacismus, to ona jej umožnila a podpořila. Její studna byla plná jedu.


Pocit prázdnoty vede k hledání radikální změny života a jistě nezmizí. Touha po vyšším smyslu života není nic nového, ale novum moderní evropské kultury spočívá v tom, že nenabízí odpovědi. Nehlásá jako kdysi: ’Tady je naše myšlenkové a kulturní dědictví, které tisíc let inspirovalo a určovalo lidský život, a pomůže i tobě‘. V nejlepším případě zamumlá, že člověk si musí smysl najít sám a v nejhorším nabídne nihilismus: ’V nesmyslném vesmíru tvůj život přece žádný význam mít nemůže‘. Kdo něco takového přijme, ztratí šanci něčeho v životě dosáhnout. A co teprve společnost! Zatímco individuální nihilismus lze pochopit, pro společnost je takové přesvědčení zhoubné.


Pokud nevěřící nepřestanou zápasit se zdrojem vlastní kultury, máme malou šanci přežít. Je málo pravděpodobné, že se nám podaří vytvořit zcela novou soustavu víry. V dnešním prázdnu ztrácíme nejen schopnost mluvit o pravdách a smyslu, ztrácíme dokonce i metafory. Lidová kultura je stále ještě plná andělů, věčné lásky, svíček a dalších předmětů náboženské sentimentality, ty ale nepoukazují na hlubší význam. Symboly ztratili svůj předmět a staly se příznakem kultury, která mele naprázdno. Vyschl nejen náboženský přítok do naší kultury, vyvanul také předpoklad liberálů, že se potvrdí přitažlivost osvícenství a osvobozený rozum včetně racionálního poznání i vědy každého na světě přesvědčí o své nadřazené kvalitě. Víra v lidský pokrok měla ve 20. století téměř náboženský charakter. Není snad evidentní, že věda a technika neustále zlepšují životní podmínky lidstva a progresivně mění myšlení a morálku? Nejsme snad dnes daleko osvícenější než naši předkové, protože rozumíme lépe vesmíru a jsme jistě schopni se vyhnout chybám předchůdců? Přitažlivost rozumu a vědy byla stejně samozřejmá jako liberalismus. Cožpak je myslitelné, aby lidé, kteří na vlastní kůži poznali úžasné materiální a politické výhody moderní doby, kráčeli zpátky proti proudu dějin? Éra masové imigrace ale brzy vyjevila, že takoví lidé existují a že dokonce i celá hnutí pochodují proti této představě pokroku. Ti, kteří se domnívali, že zápas o uznání vývoje v Evropě dávno skončil, si sami dovezli do své společnosti miliony lidí rozhodnutých nedat jim za pravdu. Kdo věřil, že lidská práva, včetně nároků žen, homosexuálů a náboženských menšin, jsou naprosto přirozená a samozřejmá, uzřel ohromný počet osob, které tato práva nejen nepovažují za evidentní, ale mají je za pomýlená a odsuzují je jako fundamentální omyl. I liberálové si museli uvědomit, že jednou možná převáží masa pochodující proti toku dějin – a co pak, až se sami ocitnou v menšině?


Především si (Merkelová) měla uvědomit základní věc – komu Evropa náleží. Ti, kdo věří, že celému světu, nám nevysvětlili, proč má být takový proces jednosměrný. Stěhování Evropanů do světa nazvali kolonialismem, stěhování světa k nám považují za spravedlivé a férové. Zapomněli ale prokázat, proč má migrace změnit na majetek celého světa pouze Evropu.


Ptát se po smyslu života je dnes něco neobvyklého. Naše média chrlí nekonečné drby a zybývají se kdejakou malicherností. Je snad současná popkultura nesnesitelné povrchnosti završením evropského kulturního vývoje? Měl snad takto vypadat výsledek tisíciletého civilizačního úsilí?


Společnost, jež se definuje především bary, nočním životem a nároky na zábavu, má mělké kořeny a nemá šanci přežít.


Tvrdit, že sexualita a barva pleti nic neznamenají, je hloupé, ale předpokládat, že znamenají všechno, je přímo katastrofální. Šílenství davů


Vždyť místo Desatera máme dnes jen inflační lidská práva (chybně odvozená z křesťanství) a nevyřešenou otázku, zda nejsou závislá na opuštěné víře a mohou fungovat sama o sobě.