Eduard Petiška citáty

česká, 1924 - 1987

Citáty (20)

Ale měřit se dá život jenom tím, co jsme zanechali mimo nás.


Bohové dovolte nám stát se strážci tohoto krásného zámku a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme spolu stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mně ať nikdy nemusí pohřbívat ona.


Čím by byla vznešenost, kdyby ji nedoprovázel obdiv; a čím porozumění, kdybychom neměli možnost změřit ji neporozuměním?


Čím jiným se může osladit neřest než zákazem.


Člověk prchá a zapomíná, že při útěku musí brát s sebou i sebe.


Jen ten kdo ví málo, myslí že všechno zná a všechno je mu jasné.


Můžeš si představovat, že muž a žena ztratili kdysi něco neobyčejně vzácného, ale uvědomují si to teprve, když se setkají a začnou po vzácném daru společně vztahovat ruce.


Na některé události v životě se dlouho připravujeme a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali.


Někdy si nás věci samy přitahují, jako by byly moudřejší a věděly o skrytém spříznění s námi dřív, než si to sami uvědomíme.


Nic není těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.


Nic z toho, co jsme prožili, nezemře, dokud žijeme.


Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho. Máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme - a raději o tom moc nepřemýšlíme - že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit, a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.


Řečtí hrdinové zažili neuvěřitelná dobrodružství, ale nebyli slavní proto, že slavní chtěli být. Byli slavní proto, že jejich činy pomáhaly ostatním lidem.


Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.


Teprve obětí se stává z náklonnosti věrnost.


Teprve prostor, ve kterém zanechaly naše prsty a naše záměry stopu, je opravdu náš.


Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.


V každém snu je skryta hořkost konce. A konec postrádá vlídnost naděje.


Z minulosti zbyly ze završeného života jen samé doteky, zlomky, střepy, které postoupily z bezvýznamných míst do důležitých postavení a dávaly nový smysl tomu, co prožil, a řadily dny po svém. Doteky, zlomky a střepy. Toužil po něčem, co by je spojovalo, co by jim dalo jednotný smysl.


Ztratili jsme něco vzácného už v dětství a zbytek života trávíme tím, že po tom dychtivě a tvrdošíjně vztahujeme ruce.