Elizabeth Haynes citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1971

Citáty (33)

„...Budu litovat, že jsem se do tebe zamilovala? – Asi ano. Ještě něco? – Jsi dobrý, nebo špatný chlap? – To záleží na tom, jestli jsi dobrá, nebo špatná ženská. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Ahoj, to jsem já. Jak se máš? – No, to víš, byla jsem v práci. A pořád mám tvé sako. – Ano, nelam si s tím hlavu. Dáš mi ho až se uvidíme. – A to bude kdy? - Co nejdřív. Celý den jsem na tebe musel myslet. – Tak o víkendu? – O víkendu nemůže, jsem v práci. A kromě toho nemůžu tak dlouho čekat. Co takhle dnes večer? (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Ahoj. Jsi v pořádku. – Ano, říkala jsem si, jestli nemáš nějaký čaj. Jestli bys mi ho nemohl půjčit. Totiž dát. Došel mi. – Jasně. Pojď dál. Právě jsem čaj koupil. Taky mi včera došel. Mimochodem, já jsem Stuart. Stuart Richardson. Nedávno jsem se přistěhoval. (Stuart a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Budeme muset chvíli počkat v autě. – Cože? – Musím se s někým sejít a nemůžeme čekat tady. – To si děláš srandu? – Zavři hubu a běž do auta. Já tam přijdu za chvilku. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Byla jsem napadena. - Našli toho, kdo to udělal? – Je ve vězení. Dostal za to tři roky. – Tři roky? To není moc. – Je to jen čas, ne? Tři roky, třicet let. Nemuseli ho najít vůbec. Alespoň jsem měla dost času utéct. (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Catherine, Vstávej. Probuď se. Catherine, ty couro. Vzbuď se!... Otevři oči! (Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Co se ti do prdele stalo? Povíš mi to? – Moc ti to sluší. Promiň, že jsem přišel tak pozdě. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Co to dělám. Ach můj bože, Co to sakra… Za tohle mě zavřou, půjdu sedět. - Ne, nezavřou. Nikomu to neřeknu. Bude nám fajn. Vážně. Jen ty a já. – Opravdu? – Musíš mě nechat, ať se dám trochu do pořádku. - Samozřejmě. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Dobrý den. Viděla jsem Vás v bazénu. – Já Vím. Taky jsem vás viděl. Co si dáte? – Čaj, prosím. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Dobrý večer. Můžu jít dovnitř za kamarádkou? – Ano. Jistě. Jen… - Jen co? – Jen jsem na moment nemohl uvěřit, jaké mám štěstí. Toť vše. – To jste asi neměl dobrou noc, že? – Mám slabost pro červené šaty. – Tyhle by vám nebyly. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Jak ses dostal do Heathrow tak rychle? – Někdy jsi opravdu neuvěřitelně hloupá, Catherine, víš to? (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Jde mi hlavně o dveře. – Dveře? – Dveře od domu. Bojím se, aby je někdo nenechal nedovřené. Někdy lidi chodí dovnitř a ven a nechávají je otevřené. – Neboj, já se vždycky ujistím, že je dobře zavřu. – Zvláště v noci. – Ano, zvláště v noci. Slibuji ti, že budou pokaždé zamřené. – Děkuju. (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Jmenuju se Lee. – Catherine. – Přemýšlel jsem, jak se asi jmenujete. Snažil jsem se to odhadnout, ale ani jsem se nepřiblížil. – Takže, když nevypadám jako Catherine, jak teda vypadám. – Teď už si to nevybavím. Teď když vím, že jste Catherine, nic jiného už není dost dobré. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Jsi moje. Jsi moje zasraná čubka. Uděláš přesně to, co ti řeknu. Podívej se na mě. Ty zasraná děvko, řekl jsem podívej se na mě! Rozumíš? Udělej to pořádně, a možná ti ten zasranej nos neuříznu. (Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Kde jsi do prdele byla? – Ve městě. Šla jsem na poštu a vůbec, nemluv se mnou takhle, co na tom záleží, kde jsem byla? – Byla jsi na poště zasraný dvě hodiny? – Jestli se mnou budeš mluvit takhle, půjdu zas pryč. – Neotáčej se ke mně zády! (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Lee, je dobrej chlap, Catherine. Nezapomínej na ty hovada, se kterýma jsi občas někam zašla. Jsem si jistá, že tě jen chce chránit. A nejenže je zatraceně báječnej, ale ještě tě miluje, opravdu tě miluje. Po té večeři se na tom shodli všichni. Je do tebe očividně blázen. A právě na to všechno čekáme. Přála bych si, aby to potkalo i mě. Chtěla bych být na svém místě. (Sylvia; Do nejtemnějšího kouta)“

„Máš svoje dny? – Ne. – Tak proč jsi tak odtažitá? – Nejsem odtažitá. Jsem jenom unavená. – Do prdele, ty jsi pořád unavená. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Můžu se ně ta něco zeptat. – Jistě. – Nemohl bys to udělat ty. Nemohl bys mě léčit. – Střet zájmů. Pokud budeme přátelé, jsem v tom citově angažovaný. Nebylo by to profesionální. (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Mysli jen na dýchání. Dýchej se mnou. Dovnitř, zadrž dech. Ještě. To je lepší. A ven. Dobře, no tak, ještě jednou… Výborně. Zvládla jsi to. (Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Omlouvám se. – Nemusíš se omlouvat. Nebyla to tvoje chyba. (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Podívej, už je mi líp, Stuarte. Podívej se na mě. Už nekrvácím. Už mě nic nebolí. Je po všem, chápeš? Nemůžeme změnit to, co se stalo, ale můžeme ovlivnit to, co se teprve stane. Naučil jsi mě toho tolik o uzdravování. Odteď už se budou dít jen samé hezké věci. (Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Potřebuju domů, já… - Chvilku vydrž, až popadneš dech. – Já… - Jsem tu. Všechno je v pořádku. Ten idiot se už nevrátí. Teď dýchej, pomalu, no tak, dýchej chvilku se mnou. Podívej se na mě. To je ono. … Tak to je o hodně lepší. Dokážeš jít? (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“

„Promiň. Všechno je to na hovno. Nechtěl jsem, aby to bylo takové. Chtěl jsem, aby to bylo tak, jak to má být, aby to bylo správně. Vždycky to dopadne takhle, vždycky to všechno totálně zvorám. – Lee, to je v pořádku. Vážně. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Přála bych si, aby každý den byl jako ten dnešní. – Měla bys přestat pracovat. – Cože? – Přestat pracovat. Pak bychom mohli, kdykoliv budu mít den volna, být spolu a dělat takovéhle věci. – A z čeho asi budu žít? – Já mám peněz dost. Mohli bychom si najít společné bydlení. – Mám svoji práci ráda. - Vždyť si na ni pořád stěžuješ. – Přesto bych se jí nevzdala. Ale děkuju. Je to lákavé. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Přemýšlela si o tom, na co jsem se ptal. – Ano, přemýšlela. – A? – Nepřestávej se ptát. Jednoho dne tě překvapím a řeknu ano. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Řekni mi. Řekni mi, že jsi v těchhle šatech nešukala s nikým jiným. - Ne, jen s tebou. Jsem tvoje. Já jsem tvoje. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Tohle si budeš brát na sebe? – To je snad jasné. – Proč si nevezmeš ty červené. Protože jdeme jen do Spread Eaglu. Je to hospoda. A ani ne moc honosná. Nemůžu si vzít červené saténové šaty, to by bylo fakt moc. – Vezmi si ty červené. – Lee, to nemůžu. Opravdu. Co je špatného na těchhle? – Nic. Jsou krásné. Ty jsi krásná. Ale červená ti sluší. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Tys jí pomohl utéct? – Ne. Podřízl jsem ji a nechal ve škarpě. Nikdo nenahlásil, že se pohřešuje. Nikdo ji nehledal. (Catherine a Lee; Do nejtemnějšího kouta)“

„Včera v noci se mi po době stýskalo. Nemohl jsem na tebe přestat myslet. A na tvoji vlhkou kundu. – Jsi teď vlhká? – Brzo budu. (…) Sundej si kalhotky – To si děláš legraci? - Nedělám. Sundej si je. Nikdo to neuvidí. ...Teď mi je dej. – K čemu to? – Hodná holka. (Lee a Catherine; Do nejtemnějšího kouta)“

„Včera večer jsem tě políbila. - Ano. – Cítila jsem, jak se mi mění život – Ano. – Každá změna mě k smrti vyděsí. – Jasně. – Ano? Jasně? To je všechno? – Souhlasím s tebou. Změna je samozřejmě děsivá. Ale zvládneš se s tím vyrovnat a zvládneš se vyrovnat i s tou změnou. Není to tak? – Nevím, co ode mě chceš. (Catherine a Stuart; Do nejtemnějšího kouta)“