Elizabeth Wein citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1964

Citáty (20)

„... nic se nevyrovná obskurní literární debatě s tyranským věznitelem, když si chcete ukrátit čas do popravy... (Krycí jméno Verity)“

„...Kéž by to bylo tak snadné. Kéž bych to nikdy nemusela nikomu vyprávět, kéž by to všichni prostě věděli. Kéž bych vedle sebe pořád někoho měla. (Rose pod palbou)“

„Chci do akce. Chci být v RAF a drtit létající bomby na padrť. (Rose pod palbou)“

„Jak vám může pár cizích lidí tolik moc přirůst k srdci jen proto, že s nimi musíte spát na stejných dřevěných prknech, když polovinu času, který s nimi trávíte, máte chuť je uškrtit, a jediné, o čem se bavíte, je smrt a imaginární jahody? (Rose pod palbou)“

„Je tak těžké vyjádřit, co má člověk na srdci. (Rose pod palbou)“

„Je to velmi prosté. Pokud se někdo někam potřebuje dostat a vy ho tam můžete vzít, ansonem nebo na motorce nebo bryčkou nebo třeba na zádech, vždycky byste ho měli vzít. Protože jednou se taky budete potřebovat dostat na nějaké letiště. A někdo vás tam bude muset odvézt, takže vaše laskavost se vám nevrátí, ale spíš se posune dál.“

„Kdy člověka čtyři měsíce vyslýchá nepřítel a na jejich konci je pořád naživu, tak ho Sovětský svaz označí za zrádce, ne za hrdinu. Děkuju pěkně. To se radši oběsím, než abych se vrátila domů. – Irina (Rose pod palbou)“

„Když se člověk usmívá a prozpěvuje si, nikdo by nehádal, že plánuje protiútok. Když se tváří ustaraně, někoho dřív nebo později začne zajímat, co ho asi tak trápí. (Krycí jméno Verity)“

„Mám dva týdny. Ať udělám, co udělám, nakonec mě stejně zastřelíte. Tak totiž dopadnou všichni nepřátelští agenti. Nejen u vás, ale i u nás. ...Řekli mi, že mám dva týdny a papíru dostanu, co budu chtít. Stačí jen vyklopit všechno, co si pamatuju o britské válečné politice. A já to udělám. Kdybych měla vyprávět, jak jsem se dostala sem, musela bych vlastně začít u Maddie. Maddie je totiž pilotka, která mě do Francie přivezla, byla to taková naše dvoučlenná spojenecká invaze. A my jsme dokonalá dvojka. (Krycí jméno Verity)“

„Mlčení zachraňuje životy. (Krycí jméno Verity)“

„Mohla jste si ušetřit velké trápení, kdybyste se bývala přiznala dřív. - Jenže to bych nemohla napsat všechno, co jsem napsala. Stálo to za to. - To mě taky. (Krycí jméno Verity)“

„Myslím, že je to ta nejhorší věc, kterou mi provedli. To, že jsem se stala tak lhostejnou vůči mrtvým. Klidně bych mohla chodit na kurz lidské anatomie, aniž by se mi kdy udělalo slabo. Mohla bych operovat s naprosto klidnýma rukama. Mohla bych uklízet naprosto cokoli, aniž by se mi kdy udělalo špatně. Nikdy už mi nebude vadit krev. (Rose pod palbou)“

„Naděje. Jeden by myslel, že to je krásná věc. Tak silná, podporující. Ale tak to není. Je to přesně naopak. Naděje je prostě jenom tohle. Kousky okoralého chleba schované pod šaty. Okoralý šedý chléb nastavený mletými rybími kostmi, který nesníte, protože se ho chystáte někomu dát, a možná se vám tak podaří poslat zprávu kamarádovi. Nic víc nepotřebujete. (Rose pod palbou)“

„Nahání mi strach, jak se Němci odmítají čehokoli pustit. Nahání mi strach, jak se zuby nehty drží francouzských a belgických přístavů, ačkoli už jsou z valné části Francie vytlačeni. Něco mě na tom děsí. Prohráli. Musí jim být jasné, že prohráli, že jsou na útěku. Vždyť je to všechno tak marné. Nemělo by to trvat další rok. Ale vsadím se, že bude. (Rose pod palbou)“

„Panovalo ticho a já se nemohla hnout, ačkoli jsem byla vzhůru. Prostě jsem tam jen ležela, mžourala do šera a dýchala, ani jsem moc nemyslela. Dokonce jsem se ani nelitovala. Víceméně jsem zapomněla, kdo jsem. (Rose pod palbou)“

„Posadila jsem se, protože jsem myslela, že jsem naprosto u konce sil. Což jsem zjevně nebyla. Nicméně jsem k tomu měla dost blízko a teď už nebylo úniku. To jsem věděla. Také jsem už netušila, kam to celé bude směřovat, což bylo dost děsivé. Proto jsem si musela v hlavě něco přednastavit, abych se lépe soustředila na to, jak nezešílet strachy a vyčerpáním. Tak jsem začala skládat báseň. (Rose pod palbou)“

„Ta válka je hrozná. Je tady o tolik horší než doma ve Státech. Každý pár týdnů tu někomu zabijí bratra nebo matku nebo dalšího kamaráda. A už teď mám plné zuby těch nedostatků, nikdy žádné máslo, nikdy žádný spánek. Na kombinaci tak tvrdé práce s neustálým strachem a s tím, že všechno obecně je dost na nic, jsem nebyla připravená. (Rose pod palbou)“

„Teplo a důstojnost flanelové sukně a vlněného svetru pro mě teď znamenají daleko víc než vlastenectví nebo morálka. (Krycí jméno Verity)“

„Vím, že bych se jen tak zčistajasna nevdala, ani kdyby nebyla válka. (Rose pod palbou)“

„Všichni panikaříme, že nám partnera příští měsíc nebo příští týden nebo zítra zabijí. Všichni panikaříme, že pokud to neuděláme hned, už k tomu nedostaneme příležitost. Ale mně je to fuk. Nenechám si život ovládat válkou. (Rose pod palbou)“