Eric de Kermel citáty

francouzská, 1963

Citáty (49)

Odpustit je možné jenom tomu, kdo uzná svoji chybu.


Příliš bílý papír se například nehodí k milostnému příběhu, protože láska nikdy není docela bílá, časem získává lehce zažloutlý nádech, nese stopy srážek i něžností jako povlečení v posteli po milostných objetích.


Příliš jsem nevěřila, že autoři jako Laurent Gounelle nebo třeba Paulo Coelho její problém vyřeší...


Ráda bych ještě chvíli zůstala ve světě jiných, než se vrátím do svého.


Ráda bych ještě jednou zažila emoci, kterou u mě vyvolalo její první přečtení.


Slova napsaná, potom přečtená, pronesená a vyslechnutá mohou změnit osud.


Svět je mnohem víc pochybnost než jistota, mnohem víc poezie než rovnice.


Tahle kniha je tou nejkrásnější vyslankyní četby, jakou znám.


Ti, co žijí po našem boku, nás mohou znát nejlépe, nebo naopak nejmíň ze všech. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí


To, co je komplikované, nikdy nepřináší pocit štěstí.


Tvůj otec zemřel... pod knihou.


Ty stránky jsem opouštěla zraněná jako žena uprostřed libanonské války.


V každé z těch dívek jako by bylo něco ze všech dívek světa.


Ve skutečnosti by měli lékaři svým pacientům předepsat návštěvu knihkupectví.


Ve skutečnosti má každé dítě svůj vlastní osud a osobnost a obojí pramálo závisí na tom, co se mu pokoušíme předat. Svobodně přijímá nebo odmítá a někdy je pro nás obtížně pochopitelné, proč s jed ním dítětem ztroskotáme tam, kde jsme s druhým měli úspěch.


Za každou z knih je společenstvo lidí, kteří o sobě nevědí.


Zkrácením doby přepravy, minimalizováním doby vyhledávání informací a rozmnožením obrazovek, které nás přitahují a propojují s celým světem, jsme stvořili člověka napojeného na všechno možné kromě sebe.


Změnila se slova spisovatelů s příchodem počítačů...?


Zvykla jsem si zachycovat do zápisníku tu pěnu z knih, kterou představují citáty. Je to trochu jako herbář botanika...