Eric de Kermel citáty

Citáty (49)

„Celé jedno léto s Proustem...“

„Často jsem si říkala, že by se dala uskutečnit mimořádně zajímavá studie, v rámci které by se sledoval pohyb čtenáře po knihkupectví.“

„Člověk se v té knize může zastavit u jednoho slova, u jedné věty jako na ostrůvku uprostřed řeky.“

„Čtení knihy není povinnost, když ji po padesáti nudných stránkách odložíme, není to žádný prohřešek, ale nezbytnost!“

„Druhá světová válka zabíjela nejenom muže a ženy, ale zabila také humanitní směr ve prospěch čísel, učitele ve prospěch inženýra.“

„Hostí oči, které na nich spočívají. Ruce, které knihy berou, mohutné, mozolnaté nebo opečovávané, jemné, bílé nebo tmavé, vrásčité nebo mladistvé, je chovají po celou dobu četby. Knihy na tohle přijetí čekají, dovedou být vděčné tomu, kdo je má rád, a často mu dávají to, co hledá - něžnost a emoci, chvění, exotiku, inteligenci.“

„Je potřeba si každé ráno připomenout, že to, co člověk má, se více nebo méně podobá štěstí. Abychom si jednou, příliš pozdě, až teprve v důsledku nějaké závažné životní události neuvědomili, jak šťastní jsme byli.“

„Je skutečnou životní filosofií dokázat se dívat na východ a západ slunce, jako kdybychom byli první den na světě, každý rok se dojímat zpěvem žluvy, když se vrací kolonizovat okraje lesů, a uchovat si nedotčený úžas při pohledu na siluetu velkého stromu proti nebi za úplňku. Přestaňme si myslet, že slunce, žluva, měsíc nebo člověk po našem boku tady jsou jednou provždy, a žijme, jako kdyby mohli zmizet. Ne v úzkosti z jejich zániku, ale v radosti z jejich existence.“

„Je to hotový zázrak vidět dítě, jak leží na břiše na posteli, pilně a svědomitě čte s prstem na řádku a po další přečtené straně vždy zvedá s hrdostí hlavu, jako kdyby pokaždé pokořilo nový Everest!“

„Jeden přítel, kněz, který doprovázel mnoho párů při vstupu do manželství, soudil, že pro úspěch v manželství je nezbytné nikdy nezapomínat na tři nepostradatelná slova: děkuji, prosím a promiň. Děkuji proto, abychom nikdy nepovažovali milé gesto druhého za zvyk a samozřejmost. Prosím proto, aby se z našich žádostí nestávaly časem rozkazy. A promiň proto, protože lidé nemohu prožít celý život, aniž by si ublížili, a potom je nezbytné se za to omluvit.“ — Knihkupectví na Bylinkovém náměstí

„Jiný čas k životu než přítomnost nemáme...“

„Jsme vinní, když se tělo nedostalo ke slovu? Jsme vinní, pokud se svým citem zůstáváme sami a ten, komu je určen, se o něm nedozví?“

„Když jsou seřazené v policích, díváme se na ně s hlavou lehce nakloněnou, jako kdybychom jim, předtím než je otevřeme, chtěli projevit úctu.“

„Když se na své cestě s určitou knihou potkáme, znamená to, že s ní vlastně máme schůzku. Že byl ten správný čas, aby se to setkání uskutečnilo.“

„Knihy jsou jako koření, zvýrazňují naše dny, nepřipomínají nám naši všednost...“

„Knihy jsou nejistými prostory. Vydat se myšlenkám někoho jiného není bez rizika. Některé se na nás pověsí a zůstanou s námi, rostou s námi a někdy později se objeví, jako by byly ukryté v kufru na půdě. Někdy se stávají součástí naší každodennosti do té míry, že zapomínáme na jejich cizí původ.“

„Knihy mají mocné paže, které se otevírají s jejich stránkami.“

„Knihy nejsou žárlivé. Klidně ustoupí, aby přenechaly místo nové milence, a dovedou nehybně a trpělivě po staletí čekat, dokud je znovu nevrátí na výsluní ruce nějakého dítěte natažené ke knihovně.“

„Knihy poskytují hlubší léčbu než antidepresiva. Právě ony mohou probudit životní touhu.“

„Láska působící utrpení je znamením, že je třeba ji rychle opustit...“ — Knihkupectví na Bylinkovém náměstí

„Mají jedni větší právo tady žít než druzí? Je ten, kdo neměl jinou volbu než žít zde, lepším obhájcem svého území než ten, kdo se do zdejšího kraje zamiloval?“

„Mezi čtenáři spojenými emocí stejné knihy se vytváří silné pouto.“

„Může být zajímavé pokusit se určit převládající barvu nějaké knihy, její vůni, zvuk...“

„Mým parfémem je papír.“

„Myslím, že hrozně důležité je, jak kniha působí fyzicky na smysly. Čtenář, který stráví několik hodin v kontaktu s papírem, musí pociťovat rozkoš, rozkoš ze stránky, která mu šustí mezi prsty, než ji otočí, z obálky, kterou laská jako hedvábí, z ořízky, kterou si může přiložit na rty, aniž se pořeže o ostří listů. Člověk musí mít možnost přitisknout se nahou kůží na papír, jako kdyby si lehal na prostěradlo, které se sušilo ve větru a na slunci. Nejsem si jistá, že je velká rozkoš tisknout se k tabletu...“

„Někdy stačí málo a k tomu pár knih, aby život získal opět barvy, které předtím ztratil.“

„Někteří lidé čekají na léto, jako by to bylo jediné roční období, kdy se dá žít.“

„Nikdy jsem se necítila být sama sobě blíž než při čtení slov někoho jiného. Všichni ti, kteří mě takto navštívili v mém soukromí, přišli ohleduplně a vůbec neposuzovali moje pocity. Neznali mě, ale právě působení jejich vět mi pomáhalo odhalit, kdo jsem.“

„Obavy z toho, co by mohlo nastat, odhalily stav štěstí, v němž jsem se nacházela.“

„Obraz otce, který má člověk v mládí, se velmi mění, když rodiče stárnou. Síla ustupuje zranitelnosti, jistota pochybám a ten, kdo vám podával ruku, aby vás naučil chodit, potřebuje teď sám vaši oporu.“