Citáty (15)
„...Byl sestaven zcela nový seznam, všichni, kteří byli již jednou zahrnuti a dostali se ven, jsou tam opět. Všude zmatek. Mám zcela nízké číslo, vůbec žádnou rezervu, tedy téměř žádnou naději dostat se ještě ven. (čtvrtek 25.05.1944)“
„Byli jsme však mladí a přese všechna protivenství se snažili užívat si života, jak jen bylo možné.“
„Co jen mám dělat? Mám zůstat s rodiči? Pro mě je příšerné, když pomyslím na další život zde. Ale přivést rodiče do neštěstí? Nenechají mne jet samotnou a přihlásí se. To by bylo pro oba hrozné. Zítra odchází transport. (čtvrtek 15.10.1942)“
„Je nepředstavitelné, jak to zde vypadá. Všichni pobíhají a dělají zbytečné věci, ačkoliv to nemá vůbec žádný smysl. Já jsem zcela klidná a maminka také. Nechť nás zastřelí nebo pošlou do Polska, dělat nemůžeme tak jako tak nic. Snad přežijeme i to. (čtvrtek 11.11.1943)“
„Je nepříjemné, že musím tak často zůstat doma. V zahradě je to mnohem lepší, jsem vždy šťastná, když tam mohu být. (středa 04.03.1942)“
„Je prostě neuvěřitelné, nepochopitelné a neslýchané štěstí, že jsem se nedostala do transportu. (středa 27.01.1943)“
„Je to prý falešné hrdinství, když si nezodpovědní lidé myslí, že musí sami něco udělat pro své osvobození. Toto je naprosto nesprávné a i ta nejmenší maličkost může znamenat zničení pro celý Terezín (neděle 16.07.1944)“
„Mám zase jednou hroznou náladu. Vše vypadá tak beznadějně. Celý svět je špatný, já jsem špatná. Terezín mě udělal špatnou. Dovedu se ještě jednou zařadit do normálních poměrů? Zde se člověk prostě nemůže prosadit. Mnozí to mají snazší než já. Já si vždycky musím vše těžce vybojovat. (neděle 10.01.1943)“
„Nejhorší je to s konzervami. Neodevzdáme pochopitelně ani jedinou a nesníme je také jako jiní lidé. Štědrý večer. (středa 24.12.1941)“
„Někteří z nás doufali, že se zlá doba brzy přežene, jiní váhali, další neměli možnost, a tak se jen málokteří rozhodli včas.“
„Pracovaly jsme dnem i nocí. Myslely jsme několikráte, že máme práci tak celkem za sebou, a pak jsme viděly, že skutečná práce je pořád ještě před námi. (pátek 12.12.1941)“
„Šeptala se spousta neuvěřitelných věcí – jak pesimistických, tak i optimistických. Nikdo nevěděl, čemu má věřit.“
„Transport je pryč a život jde dál. (neděle 13.09.1943)“
„Vše to je tak podivné, že tomu prostě nemohu rozumět. Díky bohu, že tomu nerozumíme, jinak bychom se snad zbláznili. (středa 17.12.1941)“
„Všude hrozná nálada. Všichni balí, připravují se, protože každý musí počítat s odjezdem (čtvrtek 26.04.1942)“
Eva Roubíčková knihy
| 2009 |
 Terezínský deník 1941–45 |
Štítky z knih
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Terezín židovská ghetta deníkové záznamy holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Roubíčková je 0x v oblíbených.
