Ivan Alexandrovič Gončarov citáty

ruská, 1812 - 1891

Citáty (12)

...Hlúpa krása nie je krásou. Len si všimni obmedzenú krásavicu, zahľaď sa pozorne na každú črtu jej tváre, na úsmev, pohľad - pomaly sa tá krása premení na zarážajúcu ošklivosť. Fantázia sa môže dať na chvíľu strhnúť, ale rozum a cit sa s takou krásou neuspokoja, tá patrí do háremu. Syntéza krásy a rozumu je nesmierna sila, ona hýbe svetom, tvorí dejiny, snuje osudy; zjavne či tajne zasahuje do každej udalosti. Krása a pôvab, to je zvláštne stelesnenie rozumu. Preto hlúpa žena nikdy nemôže byť krásavicou, kým zo ženy na pohľad nepeknej, ale rozumnej, vyžaruje krása. Krása, o ktorej hovorím, nie je hmota: nevyvoláva iba vášnivé túžby, predovšetkým prebúdza v človeku človeka, hýbe mysľou, povznáša ducha, oplodňuje tvorivú silu génia, ak sama stojí na výške svojej dôstojnosti, nemrhá lúče na malichernosti, nešpiní čistotu ... Úšust


„Lehávejte zase na zádech,“ poradila mu, „to se nezmýlíte a nezřítíte se do propasti.“


„Proč bych měl žít, a pro koho?“ zeptal se Oblomov, zvolna postupující za ní. „Po čem se mám pídit, o čem uvažovat a k čemu směřovat? Květ života opadal a zůstaly tu jen trny.“


Čo fantázia vytvorí, to triezvy rozum zmetie ako domček z karát. Rajskij - Úšust


Krása je požadavkem jen tam, kde není lásky. Kde je dostatek lásky, je krása zbytečností.


Neví-li člověk, proč žije, může žít jen ledajak, den ze dne; je rád, že den uplynul, že přišla noc, a v spánku utopí protivnou otázku, proč žil ten den a proč bude žít nazítří.


O lásce se říká, že je to vrtošivý a neovladatelný cit, který přichází jako nemoc, ale i ona má jak všechno své zákony a příčiny.


O takových lidech se sice říká, že mají rádi každého, a jsou tedy dobří, ale ve skutečnosti nemají rádi nikoho a jsou tedy dobří jen proto, že nejsou zlí. (Oblomov)


Prohnanost je jako drobná mince, za niž si toho moc nekoupíte. Jako se s drobnými v kapse dá prožít hodinka či dvě, tak může prohnaný člověk na chvilku něco ututlat, anebo někoho oklamat a něco zpotvořit, ovšem na to, abyste obsáhli daleké obzory či pochopili východiska a výsledek něčeho opravdu podstatného, prohnanost nestačí.


Přátelství nesnáší ani otroky, ani pány.Potřebuje rovnost.


Ve jménu pravdy snížil člověka na stupeň pouhého zvířecího organismu tím, že mu odňal druhou, nezvířecí část. V citech viděl pouze řadu krátce trvajících setkání a hrubých požitků, svlékaje je dokonce ze všech illusí, tvořících rozkoš člověka a nepřístupných zvířeti. (Strž)


Viem, že láska je menej náročná ako priateľstvo, ba často i slepá, nemiluje za zásluhy – to je pravda. Štolc. Oblomov