Jakub Arbes citáty

Polykarp Tupý · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1840 - 1914

Citáty (7)

„„ (...) a byla mi s obvyklou zdvořilou omluvou, že to „není práce pro naše obecenstvo“ vrácena. Nebylo to sice v mé literární praksi ani po prvé a najisto to také není naposled: neboť my bláhoví tvrdohlavci, kteří se ze všech sil vzpíráme hověti právě panujícím „vkusům“ velkého obecenstva, musíme býti vždycky připraveni, že obecenstvo to přejde přes nás prostě k dennímu pořádku.““

„„Nadešel podzim, vlastně teprve dny prvních mlhavých jiter a příjemných polozádumčivých večerů– doba, kdy rozptýlený duch lidský nejsnadněji se soustřeďuje a nejraději se zabývá elegiemi života, jimž nebývá zpravidla nikdy tak přístupen jako za tichých, lunojasných podzimních večerů a nocí, plných tajůplné a zároveň nevyličitelné poesie citů...““

„„Nadešel tichý, příjemný, vpravdě poetický večer, o jakých poetové všech věkův a národův blouznívají jako o ideálu snové nálady, budících ve vnímavých duších nejblažší ale zároveň nevyličitelné pocity.““

„„Nechť věnuji některé své myšlence, a to třeba myšlence jinak dosti prosté, péči sebevětší, abych ji vyslovil co možná přesně, nikdy mě vyslovení její neuspokojí, nikdy nekryjí slova úplně pojmu, nebo jinými slovy: co jsem pronesl nebo napsal, bývá sice snad poměrně jasné, ale nikdy to není myšlenka, jak mi tanula na mysli. Zkoušel jsem vyslovovati myšlenky své v různých jazycích a musím vyznati, že v bohatém a ve všech možných myšlenkových oborech vybroušeném jazyku francouzském dařívalo se mi to nejsnáze; nicméně ani tak nepřiléhal slovní háv myšlence úplně. Z nesčetných experimentů v tomto směru nabyl jsem přesvědčení, že převážná většina spisovatelů, myslitelů a učencův jest nucena bráti útočiště k různým, více méně nepřesným frázím, poněvadž žádný jazyk světa není tak dokonalý a vybroušený. aby stačil k naprosto přesnému vyslovení myšlenek a pojmů všech.““

„Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.“

„Jen ten v pravdě žije, kdo život zasvětí snaze a práci.“

„Zkoumáme minulé věky a útrpně se usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám.“