Jandy Nelson citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1965

Citáty (83)

„Když procházíš peklem, nezastavuj. - Dám ti slunce“

„Když smůla ví, kdo jsi, staň se někým jiným. - Dám ti slunce“

„Když to nežijete, nemůže vám to vyjít z trubky.“

„Kývl jsem a něco hrozně velikého a jasného se v jediném okamžiku zhroutilo. Myslím, že to byla moje duše. (Dám ti slunce)“

„Láska tvoří i ničí.“

„Lidé umírají, ale vztah s nimi ne.“

„Mám dojem, že mi v těle tluče srdce každého živého tvora na zemi. /Dám ti slunce/“

„Moje sestra bude umírat znova a znova celý zbytek mého života. Žal je navždycky. Nezmizí, stane se součástí člověka, krok za krokem, dech za dechem. (Nebe je všude)“

„Musím ho odtud dostat. Oba dva nás musím dostat z toho zatracenýho balvanu. -Dám ti slunce“

„Musíš vidět zázraky, aby nějaké zázraky nastaly, Jude. (Dám ti slunce)“

„Musíš vidět zázraky, aby nějaké zázraky nastaly.“

„Můžeš svůj příběh vypravovat úplně, jak sama chceš. Je to tvoje sólo. - Lennie, Nebe je všude (str. 204)“ — Nebe je všude

„Nebe je všude a začíná u tvých nohou. - Nebe je všude“

„Nedělám si starosti, že není tak těžké předstírat, že jsem jako všichni ostatní, změnit barvu kůže jako ropucha. Být trochu ohnivzdorný. (Dám ti slunce)“

„Nejlepší je vsadit na všechny koně, miláčku. - Dám ti slunce“

„Nejlepší kluci nemají z feminismu strach. - Sarah, Nebe je všude (str. 55)“ — Nebe je všude

„Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu. -Dám ti slunce“

„Nesnáším nesnášení vlastního těla. Vlastně není pravda, že bych ho nesnášela. Jen se bojím, že to tak budou cítit všichni ostatní.“ — Nebe je všude

„Nevěděla jsem, že člověka může pohřbít vlastní mlčení. (Dám ti slunce)“

„Nezáleží na tom, jak by tomu říkal někdo jiný, Len. Tohle je náš příběh a můžeme ho vyprávět po svém. - Velikán, Nebe je všude (str. 204)“ — Nebe je všude

„Nikdy nepřestanu po Bailey truchlit, protože ji nikdy nepřestanu milovat. Tak to je. Žal a láska jsou spojené, člověk nemůže mít jednoho bez druhého. (Nebe je všude)“

„Noah je teď jako kniha s nesprávným příběhem uvnitř. (Dám ti slunce)“

„Pamatuješ jaké to bylo, když jsme se poprvé políbily? Náruče a náruče světla padaly přímo na nás, jako provaz spuštěný z oblohy. Jak se může slovo láska, slovo život vůbec vejít do úst?“

„Pamatuješ, jak to bylo, když jsme se políbili? Náruče a náruče světla padaly přímo na nás. Jako provaz spuštěný z oblohy. Jak se může slovo láska, slovo život vůbec vejít do úst?“

„Potkat toho pravého je jako vstoupit do domu, kde už jsi byl - poznáváš nábytek, obrázky na zdi, knihy na policích, obsah zásuvek. Kdyby to bylo nutné, našel bys cestu i potmě. (Dám ti slunce)“

„Prázdné klece ve mě začnou řinčet. - Dám ti slunce“

„Přeju si, aby se svět zastavil jako hodiny a já na něj mohl koukat, jak dlouho budu chtít. V jeho tváři se zrovna teď něco děje, něco hodně jasného se pokouší dostat ven - je to, jako kdyby se nějaká přehrada pokoušela zadržet stěnu světla. Možná že jeho duše je slunce. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by měl sluneční duši. - Dám ti slunce“

„Připadal jsem si v bezpečí, protože se mnou byl táta a to on každé ráno vysazoval slunce na nebe a večer ho zase sundával.“

„Realita mě drtí. Svět je bota špatné velikosti. Jak ho někdo dokáže snést? (Dám ti slunce)“

„Řekne to tak upřímně, že vzduch změní barvu. - Dám ti slunce“