Nebe je všude přehled
Jandy Nelson
Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska. Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý jí do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě? Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , CooBooOriginální název:
The Sky is Everywhere, 2010
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nebe je všude. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (115)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (13)
„Nejlepší kluci nemají z feminismu strach. - Sarah, Nebe je všude (str. 55)“
„Jsem bláznivě smutná a někde hluboko vevnitř chci jen jedno - lítat. - Lennie, Nebe je všude (str. 81)“
„Žal je dům, kde židle zapomněly, jak nás podepřít, zrcadla, jak nás odrážet, zdi, jak nás obklopit. - Lennie, Nebe je všude (str. 82)“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Nebe je všude v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 615x |
ve Čtenářské výzvě | 41x |
v Doporučených | 49x |
v Knihotéce | 192x |
v Chystám se číst | 276x |
v Chci si koupit | 92x |
v dalších seznamech | 4x |
4,5/5* Kdybych vedle sebe položila Nebe je všude a Dám ti slunce, které jsem četla první, tak Nebe je všude má na sobě zlatý poprašek od Dám ti slunce, ze kterého světlo tryská. Kdybych to četla naopak, asi budu víc nadšená. Na druhou stranu je toto méně náročnější četba, nepohřbí vás tolik pod emocemi, moudrostí a myšlenkami. Musím i říct, že jde poznat autorčin styl, to rozhodně. Má to hloubku; hra s významy slov, fantazií a kreativitou se tu taktéž propisuje, ale není to tak trojrozměrné. Každopádně i tak je tam mnoho laskavých momentů, vtipných pasáží a nedělalo mi problém si některé postavy velice oblíbit – bábi, Sarah i samotnou Lennie a Joeho. U Tobyho jsem si pozitivní vztah nevytvořila, kdoví proč mi přišel až odpudivý. Ale i takový vztah ke knižní postavě je ve výsledku pozitivní. A co musím dodat, zamilovala jsem se do dynamiky rodiny Lennie. Ta nejvíc připomíná atmosféru Dám ti slunce. Musím i pochválit doprovodné fotografie s básničkami, které, jak jsem tušila od začátku, nejsou v příběhu jen tak. Vše v něm má zkrátka svůj význam, jak je pro autorku typické. Jediné, co bych ještě vytkla, je horší čitelnost písma u básniček. Dávám 4,5* a rozhodně doporučuji přečíst, ideálně v pořadí prvně Nebe, potom Dám ti Slunce :)