Josef Čapek citáty

česká, 1887 - 1945

Citáty (103)

„"Moderní člověk" = moderní primitiv.“


„Být neústupný jen ve věcech velikých.Nedělat si svět a život malými.“


„Člověk, který si nic o sobě nemyslí, je teprve skutečný člověk.“


„Existují lidé, od kterých se umažeš, ať dáváš sebevíc pozor.“


„Hloupost poroučející a vládnoucí, hloupost sloužící a provádějící - i to jsou dějiny.“


„Kázeň není k tomu, aby spoutával svobodu, nýbrž aby jí dávala vznik.“


„Láska k bližnímu - snad je mu doopravdy ještě hůře než tobě.“


„Lež prostředkem a lež cílem; i to jsou dějiny.“


„Lidé, z velké části, jsou světu prospěšní, ba jsou i jeho ozdobou. Ale jsou zase i z té druhé části - jaká úleva pro tento svět, když z jeho počtu o ně ubude!“


„Mládež chce poznávat život a rozumět mu datem dneška.“


„Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci!“


„Poznávat smrt bez lásky, toť holý děs. Poznávat život s láskou, toť množství blaha a množství děsu. Poznávat život bez lásky je lidské hovadství.“


„Skutečný umělec se nepředvádí - jest.“


„Svět není jeviště, svět je děloha.“


„Umění je krásná pravda - naprosto ne krásná lež.“


„Ženy mají větší schopnost litovat hříchu, a tudíž i větší schopnost k hříchu samotnému.“


„Život není k zábavě. K trýzni, k okouzlení, úžasu ano.“


Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší.


Autorita neznamená pro tupé davy žádnou zjevnou nebo pochybnou mravní hodnotu, je mu jen něčím jako svatý obrázek na stěně nebo strašák v poli.“


Bližní vedle bližního spíše couvají před hlubinami smutku než před propastmi sobectví.“


Bohatec si může své vzruchy a své události kupovat. K chudému přicházejí ve formě ran.“


Budeme se raději všemi dýchajícími póry držet co nejúporněji milené marnosti života, nic nám ji, právě ji, nenahradí.


Býti mrtev, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolesti a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může být přána, mrtvá bytost už neprožívá, necítí.“


Co tedy chceš, ty bludná duše? – Malovati a psáti. – Ale k čemu, proč? – Jako se křiví větve stromu. – Ale strom není za to placen, a ty chceš, musíš mít, nějaký plat a pensi! – Nechci; ale i tak jsem spíše strom než veřejný činitel. – A proč jsi tedy nespokojený? – Že nemohu býti dosti stromem.


Čas je ještě mnohem suverénnější, hroznější než prostor.


Člověčenstvo by mělo být obecnou mobilizací mravních sil k obhájení dobrých a pravdivých hodnot života.“


Člověk je bytost tragická, podrobená mnohým slabostem, omylům, trápením a přece dychtivá zažehnávati v sobě a v sobě udržovati světlo, oheň prométheovský, svůj lidský jas.“


Člověk je v podstatě bytost s těmi ostatními nespokojená.


Člověk je závislý na svém prostředí a nemůže se dokonale izolovat. Není však třeba se umíněně izolovat, aby byl člověk sám sebou.“


Člověk myslí mnohem častěji a mnohem víc než ví, a mluví mnohem častěji a více než myslí.“