Jostein Gaarder citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

norská, 1952

Citáty (89)

„Jedním ze základních úkolů filozofie je varovat lidi před ukvapenými závěry. (Sofiin svět)“

„Jenom porozumění, které vyvěrá z nitra, je porozumění skutečné.“

„Jsme na světě jenom jednou a teď. (Dívka s pomeranči)“

„Jsou na světě lidé, kteří se naučí víc od sebe, než by se naučili od druhých. (Principálova dcera)“

„Kdyby byl náš mozek tak jednoduchý, že bychom mu mohli rozumět, byli bychom tak hloupí, že bychom mu stejně nerozuměli.“

„Kdyby se všechno, co se přihodilo během historie vesmíru, obrazně napěchovalo do rozvrhu jednoho dne, Země by vznikla někdy pozdě odpoledne. Dinosauři by se objevili pár minut před půlnocí. A lidstvo by existovalo asi tak dvě vteřiny...“

„Lidé by z toho šíleli, kdyby astronomové objevili novou planetu. Ale zastavit se v úžasu nad svou vlastní nedokážou.“

„Má vlastně duha nějaký smysl?“

„Mám zvláštní schopnost uchovat si živé vzpomínky prožité ve fantazii, ač na svůj skutečný život raději uchovávám jen zastřenou vzpomínku. (Principálova dcera)“

„Mnohý kandidát spisovatelství postrádá něco tak základního, jako je životní zkušenost. Věřit, že člověk může nejdřív psát a pak teprve žít, je postmoderní nedorozumění. Mnozí mladí se ale chtějí stát spisovateli především proto, že mají chuť jako spisovatelé žít. Tím se všechno obrací na hlavu. Nejdřív člověk žije a teprve pak může posoudit, zda má o čem podat zprávu, a o tom rozhodne sám život. Psaní je plodem života. Život není plodem psaní. (Principálova dcera)“

„Moudrý je ten, kdo ví, co neví.“

„My uznáváme stát Izrael z roku 1948, ale ne ten z roku 1967. To již je stát, který selhal při respektovaní a podřízení se mezinárodním pravidlům. Izrael chce více, více vody a více vesnic“

„Myslím, že vesmír vznikl s určitým úmyslem. Vsadím se, že za všemi těmi myriádami hvězd a galaxií je jistý záměr.“

„Ne všechno se má říkat slovy. (Dívka s pomeranči)“

„Neexistuje možná jiná důvěrnost, která by mohla konkurovat dvěma pohledům, jež se pevně a odhodlaně potkají a prostě se odmítnou pustit.“ — Dívka s pomeranči

„Neexistuje možná jiná důvěrnost, která by mohla konkurovat dvěma pohledům, jež se pevně a odhodlaně potkají a prostě se odmítnou pustit. (Dívka s pomeranči)“

„Nechoď na mě s tím, že příroda není zázrak. Neříkej mi, že svět není pohádka. Ten, kdo nepochopil, si toho možná všimne až těsně předtím, než se pohádka bude chýlit ke konci. Pak člověk dostane poslední šanci strhnout si klapky z očí, poslední příležitost protřít si oči úžasem a oddat se tomuhle zázraku, se kterým se teď loučí a musí ho opustit. Snad chápeš, co se snažím vyjádřit. Nevím o nikom, kdo bys se s pláčem loučil s Euklidovou geometrií nebo periodickým systémem prvků. Nikdo neuroní ani slzu proto, že se odpojil od internetu nebo zapomněl násobilku. Člověk se loučí se světem, s životem, s pohádkou. Pak se loučí i s okruhem lidí, které má doopravdy rád. (Dívka s pomeranči)“

„Nechoď na mě s tím, že příroda není zázrak. Neříkej mi, že svět není pohádka. Ten, kdo to nepochopil, si toho možná všimne až těsně předtím, než se pohádka bude chýlit ke konci.“ — Dívka s pomeranči

„Někdy stačí si uvědomit, kudy nemám jít, přestože ještě nevím, jakou jinou cestu zvolím. (Sofiin svět)“

„Některé nápady bylo rozhodně prozíravé schovat si do budoucna, nemá smysl vyplýtvat všechny chytré myšlenky najednou. (Principálova dcera)“

„Někteří ovšem poukazovali na to, že stvořit něco, co má v sobě zabudovanou možnost vývoje, je mnohem velkolepější čin než stvořit všechno do detailu přesně a jednou provždy. (Sofiin svět)“

„Nelze prostě být jen trochu nebo do jisté míry věřící. Buď Ježíš o Velikonocích vstal z mrtvých, anebo ne. A pokud opravdu vstal z mrtvých, pokud opravdu zemřel kvůli nám – pak je to věc natolik závažná, že musí poznamenat celý náš život. (Sofiin svět)“

„Nemůžeme očekávat, že pochopíme, kdo jsme. Možná pochopíme dokonale život květiny nebo hmyzu, ale nikdy nepochopíme sami sebe.“

„Není dobré žít s nepodloženou nadějí, že něco dobře dopadne, když se člověk ve skutečnosti nachází v bezútěšné situaci. Přimkne-li se k nerealistickému očekávání, že situaci může zachránit zázračná kúra, všechno se ještě víc pokazí. Pak je skoro lepší, upadne-li do apatie. (Principálova dcera)“

„Není snad svět jediná úžasná pohádka? (Dívka s pomeranči)“

„Nesmíš odmítat uvažovat o věcech, které ti zdánlivě připadají nedůležité.“

„Nestává se mi často, aby mě nějaká žena zaujala, ale potkám-li občas takovou, netrvá dlouho a znám ji dokonale. Jen ty, které se člověku stoprocentně nezamlouvají, je třeba poznávat dlouho. (Principálova dcera)“

„Nevědět je zpravidla jedno stadium na cestě k poznání. (Sofiin svět)“

„Neztratím jenom svět, neztratím jenom všechno, co mám rád. Ztratím sám sebe.“ — Dívka s pomeranči

„Nikdy bych nedokázal udělat něco tak ješitného jako napsat a pak vydat a prezentovat román nebo sbírku povídek. Tím způsobem jako bych si sám vylezl na piedestal, ukláněl se a nechal si tleskat. Ostatně psaní románů je už příliš obecně rozšířené. A romány píší jen prostoduché povahy. Jednoho dne bude stejně běžné romány psát, jako dřív bylo obvyklé je číst. (Principálova dcera)“