Principálova dcera přehled

27.06.2024

Některé tenké knížky v nás vzbuzují pocit, že budou přečtené hned a s lehkostí. U této to neplatí, už proto, že jde o pana Gaardera. Jak již bylo zmíněno v jiných komentářích, dostáváme plno témat k zamyšlení a pod jedním příběhem se ukrývá plno dalších.

A přitom je to tak prosté, život je buď pěkně uspořádaný, stejně jako šachovnice se svými figurkami, které přesně znají svůj směr nebo naopak jako cirkusové představení, kam se chodíme bavit a nechceme žádné problémy.

Knížka plná námětů, nápadů, úvah, fantazie, komplikací. Každý z nás má určitě podobných myšlenek plnou hlavu. jen někdo je ale umí zformulovat, popsat jím listy papíru nebo z nich uplést příběh.

" Nemám jiné přání než smět být člověkem. Chci se dívat na ptáky a na stromy a slyšet děti, jak se smějí. Chci zůstat na světě, vykašlat se na všechnu fantazii a jenom žít. Nejdřív musím žebrat o něco tak prostého jako o dovolení, abych směl být otcem vlastní dcery.

Led začal praskat a chladná a temná hlubina pod hladinou se otevírá. Konec předvádění ladných piruet. Od této chvíle se musím naučit plavat v hluboké vodě.

Byla to krátká partie, příliš krátká. Černá královna mě postavila ke zdi a já jsem prohrál hru. Je to moje vina, není úmyslná, jen důsledek hrubé nepozornosti. Stydím se. To je konec, stydím se. Zrovna já, který vždycky tvrdil, že lidé zapomněli, co je stud - já spáchám ten nejostudnější čin, jaký člověk může spáchat."

24.10.2023

Jostein Gaarder je můj oblíbený autor, líbí se mi jeho nápady, styl, i to jak do příběhů zamíchá spoustu otázek k zamyšlení. Tentokrát ale nemůžu dát pět hvězdiček, nesedl mi sebevědomý hlavní hrdina, a co mi vadilo víc, že byla kniha chvílemi zbytečně zdlouhavá. Musím ale říct, že náměty zmiňované v knize se mi líbily a pobavilo mě, že podle popisu jedné knihy, zmínil mezi spisovateli využívající služby hlavního hrdiny i sebe.