Principálova dcera
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/867/bmid_principalova-dcera-n5c-867.jpg
4
187
187
Kniha vypráví o Petrovi s nekonečnou fantazií, která se mu ale časem stane největším nebezpečím... Poněkud excentrický, pronikavě inteligentní Petr má nekonečnou fantazii, a tak se v mládí rozhodne pro podivný způsob existence: bude prodávat náměty na romány spisovatelům, kteří nevědí, o čem psát. „Živnost“ se mu úspěšně rozvíjí, autoři o sobě navzájem nevědí a Petr se královsky baví, když se jeho náměty, načrtnuté se záviděníhodnou lehkostí, objeví jako hotové romány ve zpracování jeho zákazníků. Petr, zvaný Pavouk, chytře spřádá sítě a cynicky uvažuje o spisovatelském řemesle, dokud jeho utajené agentuře, jejíž název („Spisovatelské služby“) zná jen on sám, nehrozí prozrazení. Petr se schovává v hotelu na jihu Itálie, kde píše memoáry. Nakonec však ve vlastní síti uvízne bolestněji, než by si ve své bujné fantazii vůbec dokázal představit. V podtextu deníkových záznamů Petra Pavouka čteme hořkou snahu Josteina Gaardera po hledání klíče k postmoderní identitě a k současné civilizaci, která produkuje víc kultury, než dokáže vstřebat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Sirkusdirektørens datter, 2001
více info...
Přidat komentář
Jostein Gaarder je můj oblíbený autor, líbí se mi jeho nápady, styl, i to jak do příběhů zamíchá spoustu otázek k zamyšlení. Tentokrát ale nemůžu dát pět hvězdiček, nesedl mi sebevědomý hlavní hrdina, a co mi vadilo víc, že byla kniha chvílemi zbytečně zdlouhavá. Musím ale říct, že náměty zmiňované v knize se mi líbily a pobavilo mě, že podle popisu jedné knihy, zmínil mezi spisovateli využívající služby hlavního hrdiny i sebe.
Musím přiznat, že knihu jsem přečetla hlavně proto, že je od Gaardera, nikoliv proto, že by mne od první stránky upoutala. Kniha je sice o fantazii, ale s fantaskním světem Sofie se nedá srovnat. Zápletka byla dříve jak od půlky předvídatelná, byť samotný konec opravdu překvapil drsnou realitou. Co ale na každé u nás vydané Gaardervě knize obdivuji, je skvělý překlad Jarky Vrbové!
Dobrá kniha. Ale ne výborná, zvlášť na Gaardera. Zápletka vcelku ničím nepřekvapila. Na to jak je tenká, jsem knihu četla na několikrát a nijak zvlášť jsem se na čtení netěšila, což by mělo u pořádně knihy podle mě být. Vlastně to na mě působí tak, že Gaarder měl v šuplíku právě ty nápady na synopse a náměty, které Petr v příběhu vypráví, a pak k tomu vymyslel "to okolo", aby se neřeklo, ale možná to tak není. Nicméně mi během čtení často vytanulo na mysli, že Petr svou imaginaci, život a příhody popisuje pořád dokola a jen jinými slovy opakuje stále to samé, že je to otravné a že to na mě působí jako vata a zbytečné natahování, aby z toho byla alespoň ta útlá knížečka. Bylo to pěkné čtení, ale asi nad knihou nebudu dumat, nepřečtu si ji znovu a nejspíš na ni co nevidět zapomenu.
Tři a půl hvězdy zaokrouhleno nahoru.
Bezva dílko o člověku dnešní doby, který nerozeznává skutečné zážitky od snových a hazarduje se svým skutečným životem, osudem. Nepočítá však s tím, že jeho fabulace ho mohou dostihnout v realitě, což se mu stane v nejméně vhodnou dobu. Dále zde autor dává čtenáři nepřímo k zamyšlení otázku důležitosti autorství příběhů. Potřebují vytvořené příběhy na další cestě doprovod autora? Nejsou jak porozené dítě, které má právo na svůj další samostatný život beze jména rodiče? Je důležitější "propagace" jména tvůrce než samotné dílo? Kniha také obsahuje mnoho zdařilých pohledů do zákulisí literárního světa a nenechá přemýšlivou mysl čtenářovu jen tak odpočívat.
Bravurní dílo, kde každá věta, každé slovo je promyšlené. Jednotlivé synopse výborně působí samostatně a dohromady dávají až neuvěřitelný smysl. Kdo způsobil, že člověk dokáže žít svojí fantazií, dokáže s ní obchodovat a kam až takové podnikání může dojít? Proč je člověku lépe ve fantazii a bojí se žít vlastní život? Jak dokáží rodiče ovlivnit a nasměrovat z nich vzešlou osobnost? Kniha je dokonalá!!!
Dobře se čte, zajmavý nápad.
Ale jako by to byla autorova prvotina, takový mám ze čtení pocit. I když ho jako autora mám ráda a obdivuji.
Vlastně ani nevím, jak příběh končí. Jsem z toho rozpačitá.
Citát:
"Norsko je země řídce obydlená obyvateli, ale hustě obydlená spisovateli."
"Jednoho dne bude stejně běžné romány psát, jako dřív bylo obvyklé je číst." (str. 49) Zvláště kdyby se objevilo více takových Petrů! Petr je egoistický cynik, který svůj dosavadní život promrhal náhražkovým bytím ve fantazii. A ač svou fantazii dokáže umně zpeněžnit, nakonec se ukazuje, že spíše než úspěšným principálem světové literatury je tragickým principálem svého života.
Velmi nevšední typ knihy, zajímavě psaná, osobitý hlavní hrdina... ale zrovna dvakrát mě to nenadchlo, ale jako povinná četba neurazí. Začátek a konec knihy mě zaujal, celkově však trochu utahané, jinak se mi taky moc líbily ty návrhy a synopse. Rozhodně to tedy nebylo, že bych popadla knihu a dočetla na jeden zátah, jak tu někteří přede mnou naznačovali, no prostě mi to nesedlo, ale nejspíš to nevězí v knize, ale ve mně, takže si to nenechte zošklivit - a až budete mít náladu na to, trochu si lámat hlavičky a zasmát se u toho zasmát, neváhejte a lámejte ;-)
Kniha je napsána velmi čtivě a po celou dobu četby mě opravdu bavila. Autor krásně barvitě popisuje myšlenkové pochody Petra a všechny jeho příběhy i „dobrodružství“ během života. Ačkoliv hlavní postava nemusí být každému čtenáři sympatická, já v ní shledala cosi, co mi bylo blízké. Knihu bych každému vřele doporučila.
Kniha si dokáže čtenáře omotat do své sítě - nepustí ho, dokud knihu nedočte. Aspoň takový jsem z ní měla pocit já. Obdiv k sítím Gaarderovy imaginace, kde dokáže splétat jednotlivá vlákna a nitky příběhů.
Kniha, která mě upoutala sice až po druhém přečtení, ale rozhodně mi dala neuvěřitelnou inspiraci, co a jak dělat s moji vlastní fantasií, abych se nezbláznila. :)
Nyní se k ní velmi ráda vracím, protože mi ukázala cestu, kterou se dát.
Hoci zápletka bola celkom ľahko prehliadnuteľná a to ma sklamalo, no výborne som sa pri knihe bavila. Autor vykreslil hlavného hrdinu a jeho svet fantázie nádherne a pútavo.
Už dlouho jsem se u ničeho tak nebavila. Vynikající knížka s originální zápletkou a plná příběhů! Taky bohatá na myšlenky, no zkrátka unikát, který stojí za to číst.
Kniha je to skvělá Pravda, nepohltila mě tolika jako Sofiin svět nebo Tajemství karet ale i tak rozhodně stojí za přečtení. První polovina knihy je dle mého názoru postatně zajímavější a mnohem čtivější, nicméně analogie jedné "Pavoukovy" fantazije s jeho skutečným osudem je skvělým zakončením příběhu.
Knížka vypráví v prvním plánu především o nápaditosti. Proti smutnému zástupu aspirujících spisovatelů, kteří kdo ví proč zoufale chtějí psát, ale nemají o čem, postaví člověka, který má už od dětství neuvěřitelnou spoustu nápadů, ale psát nechce. Tenhle člověk, přezdívaný Petr Pavouk, je ostatně zajímavý i z jiných důvodů, což nám napoví už malý mužíček se zeleným kloboukem, který ho provází a kterého ostatní lidé nikdy nevidí.
Petrova fantazie a inteligence jsou vzácný dar. Dovede je využít a líčení jeho neobvyklých životních osudů je zábavné a zajímavé. Když jsem mu ale pomalu začínal závidět takové bohatství zážitků, ukazovalo se čím dál jasněji, že s jeho vztahem k realitě není něco v pořádku. Je možné žít čistě esteticky, jako by vše byl jen nezávazný příběh, které si vymýšlíme pro své potěšení? Od té chvíle mě mnohem víc než Petrovy další osudy zajímalo, jaké poselství má autor připravené na závěr. Jak může tenhle ohňostroj imaginace naplnit motto knihy, které říká: “Odpojit se od světa médií a všelijakých kulturních osvětářů je jako vstoupit do jiného, magického světa. Jako vstoupit zpátky do skutečnosti. Čas snů skončil.”
Pokud se tím chcete nechat překvapit, další větu už nečtěte. Protože si neodpustím poznamenat, že mě Gaarder příjemně překvapil, když příběh o nápaditosti utržené ze řetězu zakončil něčím vcelku nenápaditým a neoriginálním, co známe už z klasické tragédie.
Štítky knihy
norská literatura spisovatelé psychologické romány literární náměty fantazie
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Některé tenké knížky v nás vzbuzují pocit, že budou přečtené hned a s lehkostí. U této to neplatí, už proto, že jde o pana Gaardera. Jak již bylo zmíněno v jiných komentářích, dostáváme plno témat k zamyšlení a pod jedním příběhem se ukrývá plno dalších.
A přitom je to tak prosté, život je buď pěkně uspořádaný, stejně jako šachovnice se svými figurkami, které přesně znají svůj směr nebo naopak jako cirkusové představení, kam se chodíme bavit a nechceme žádné problémy.
Knížka plná námětů, nápadů, úvah, fantazie, komplikací. Každý z nás má určitě podobných myšlenek plnou hlavu. jen někdo je ale umí zformulovat, popsat jím listy papíru nebo z nich uplést příběh.
" Nemám jiné přání než smět být člověkem. Chci se dívat na ptáky a na stromy a slyšet děti, jak se smějí. Chci zůstat na světě, vykašlat se na všechnu fantazii a jenom žít. Nejdřív musím žebrat o něco tak prostého jako o dovolení, abych směl být otcem vlastní dcery.
Led začal praskat a chladná a temná hlubina pod hladinou se otevírá. Konec předvádění ladných piruet. Od této chvíle se musím naučit plavat v hluboké vodě.
Byla to krátká partie, příliš krátká. Černá královna mě postavila ke zdi a já jsem prohrál hru. Je to moje vina, není úmyslná, jen důsledek hrubé nepozornosti. Stydím se. To je konec, stydím se. Zrovna já, který vždycky tvrdil, že lidé zapomněli, co je stud - já spáchám ten nejostudnější čin, jaký člověk může spáchat."