Karl Ove Knausgård citáty

norská, 1968

Citáty (10)

,,.........v mnoha ohledech ubohými životy, jež jsme žili, ovšem tehdy jsem se naučil, že i naše směšné nicotné životy, v nichž nedokážeme získat nic z toho, co bychom chtěli, a kde vše stojí mimo naše schopnosti a sílu, jsou součástí tohoto světa, a tedy i toho nejvyššího, protože knihy existovaly, stačilo si je jen přečíst, nikdo jiný mi je nemohl odepřít, jen já sám. Stačilo po nich sáhnout."


Čím väčší má človek prehľad o svete, menšia je nielen bolesť, ktorú spôsobuje, ale aj zmysel.


Nebudeš si myslet, že něco znamenáš. Nebudeš si doprdele myslet, že něco znamenáš. Protože neznamenáš nic. Jsi jenom samolibá, průměrná nicka. Nemysli si, že něco znamenáš, nemysli si, že za něco stojíš, protože nestojíš. Jsi pouhá nicka. Tak skloň hlavu a dělej svou práci, ty ubohá nicko. Pak z toho aspoň budeš něco mít. Drž hubu, skloň hlavu, pracuj a věz, že nestojíš za nic. To přibližne jsem se naučil. To jsou všechny moje zkušenosti integrované do jediné. Je to sakra jediná pravdivá věc, co mě kdy napadla.


Noc je tak nějak spojená se svobodou. Chtěli jsme být svobodní, tak jsme ponocovali. Že jsem v tom pokračoval i později, způsobovala spíš než touha po svobodě rostoucí potřeba být sám.


O co jsem se pokoušel a možná se o to pokouší všichni spisovatelé, co já vím, bylo porazit fikci fikcí.


Obracím naruby feedback své duše, hraním si vyliju celé své srdce.


Pamäť nie je v našom živote spoľahlivá veličina. Z jednoduchého dôvodu, pravda nie je pre ňu najdôležitejšia. O tom, či pamäť zreprodukuje udalosť správne alebo nesprávne, nerozhoduje požiadavka tvrdiť pravdu, ale vlastný prospech. Pamäť je pragmatická, je ľstivá a prefíkaná, ale nie nepriateľským či zákerným spôsobom, naopak, robí všetko preto, aby uspokojila svojho hostiteľa. Niečo odtlačí do prázdna zabudnutia, niečo iné zmení na nepoznanie, niečo galantne nepochopí, niečo, a to je len takmer nepatrný zlomok, si pamätá ostro, jasne a korektne. Čo to bude, sa nikdy nedá určiť vopred.


Pochopit svět znamená vystavit se mu v určitém odstupu.


To je její jediný zákon: vše se musí podřídit formě. Je-li některý ze zbývajících prvků literatury, například styl, zápletka, téma, silnější a forma se mu přizpůsobí, je výsledek slabý. To proto spisovatelé s výrazným stylem tak často píšou slabé knihy. A proto také spisovatelé se silnou tematikou píšou tak často slabé knihy. Silné stránky tematiky i stylu je třeba potlačit, aby mohla literatura vzniknout. A právě toto potlačení se nazývá psaní. Psát znamená spíš ničit než tvořit. Nikdo to nevěděl lépe než Rimbaud.


Viděl jsem život, myslel jsem na smrt.