Kateřina Ševčíková citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1993

Citáty (25)

„-Už jsem za svůj život stihla zjistit, že nakonec se každý vždycky může spolehnout jen sám na sebe. -Ano, na to jsi možná došla… Ale taky bych řekla, že už sis stačila uvědomit, že to tak vždycky vlastně úplně neplatí.“ — Přízraky noci

„Bolelo to – protože slova nikdy nebyla jen slova. Bodala hlouběji než nůž a rány se po nich dokázaly hojit celé roky.“ — Temnoty hlubin

„Co by si asi tak pomyslela jejich minulá já, kdyby je teď viděla?“ — Temnoty hlubin

„Jak to jen bylo zvláštní – že člověk pociťoval k druhému zášť zkrátka proto, že mu připomínal, co on sám udělal špatně.“ — Temnoty hlubin

„Když je vám dlouho něco odpíráno, pak příliš neváháte, když se naskytne možnost to mít zpátky. Takové věci si potom vychutnáváte do poslední kapky, protože najednou víte, že o ně můžete kdykoliv přijít znovu.“ — Přízraky noci

„Když jste spolu, když držíte při sobě, pro ostatní jste neporazitelné. Ale běda, jak se rozdělíte. Pak není potřeba moc, aby nad vámi někdo získal navrch.“ — Přízraky noci

„Krásné věci byly ošemetné. Lidé měli strach z ošklivého, vyhýbali se mu, děsili se, že se takovými stanou. Ty nejhorší věci ale často měly krásnou tvář.“ — Temnoty hlubin

„Láskou jste mohli zničit svět a nebyli byste první.“ — Přízraky noci

„Lidé můžou mít všechno na světě a stejně pořád budou chtít víc. Obzvlášť takoví jako Dragovit.“ — Přízraky noci

„Lidé. To jsou nejhorší přízraky noci.“ — Přízraky noci

„Lidem, kteří nikdy neviděli, necítili a neochutnali moře, v životě opravdu něco chybí.“ — Přízraky noci

„Možná jsme opravdu naivní, ale je v tom něco krásného.“ — Přízraky noci

„Najednou si uvědomila svoji chybu. Svět totiž černobílý nejspíš nikdy nebyl. Všechno to odjakživa byly jen odstíny šedé, některé světlejší, jiné tmavší, tak jako na podzimní obloze.“ — Přízraky noci

„Napadlo ho, že každý člověk je jako měsíc – jeho notná část byla vždycky skrytá, avšak o nocích jako ta dnešní ji mohl druhý zahlédnout.“ — Temnoty hlubin

„Někteří lidé dokázali člověku porozumět, i když mlčel, zatímco s jinými mohl rozprávět celé hodiny, a přesto mít pocit, jako by jen bezhlasně tiskl rty k sobě.“ — Temnoty hlubin

„Není to zvláštní, jak může jeden člověk znamenat pro dva lidi něco zcela odlišného?“ — Temnoty hlubin

„Neštěstí připomínalo poryv větru. Stejně náhlé, stejně nenadálé.“ — Přízraky noci

„Nevěděla však jednu věc. Že ve stejnou chvíli, kdy se z něčeho stane samozřejmost, se to pomalu kapka po kapce začne vytrácet.“ — Temnoty hlubin

„S přicházející zimou vždycky všechno ošklivé vyhřezlo napovrch. O přírodě to platilo stejně dobře jako o lidech.“ — Temnoty hlubin

„S věcmi byla ta potíž, že je člověk mohl snadno ztratit.“ — Temnoty hlubin

„Ticho bylo zřídkakdy prázdné, mnohem častěji se dusilo slovy. Škrtilo, hrálo si na něco, co nebylo.“ — Temnoty hlubin

„To je jednoduché – stačí hodit mincí, a pokud se ti nelíbí odpověď, pak víš, co doopravdy chceš.“ — Temnoty hlubin

„Věci se zdály o tolik snazší, když jste si jen domýšleli. Skutečnost byla totiž vždycky o poznání složitější – jako zpustlý les, z něhož jste už nikdy nemuseli najít cestu ven.“ — Temnoty hlubin

„Vzpomněl si, jak si jako dítě myslel, že jsou rodiče všemocní, že vědí všechno na světě, že neexistuje problém, na který by neznali řešení. Teď když dospěl, si najednou uvědomil, že jsou taky jen z masa a kostí a nejistoty a chyb.“ — Temnoty hlubin

„Zůstávat v Moggastu bylo pro rusalku nebezpečné, ale někdy vám srdce jednoduše nedovolilo jednat moudře, udělat to, co bylo na první pohled kohokoliv jiného správné.“ — Přízraky noci