Marcus Fabius Quintilianus citáty

španělská, 35 - 96

Citáty (31)

Bohové neodlišili člověka od smrtelných bytostí ničím jiným více než schopností mluvit.


Člověk, který zlé hovoří, liší se od toho, který zlé koná, jen nedostatkem odvahy.


Dobré mravy se udržují vůlí.


Dobré se snadno mění v horší.


Filozofie může být předstírána, výmluvnost nikoliv.


I když je ctižádost sama o sobě chybou, přece bývá často příčinou ctností.


Já soudím, že látkou rétoriky je všechno, co jí bude poskytnuto jako námět řeči, a mohu se při tom opřít i o předchůdce. (II,21,4; s.122)


Je to nadšení a síla ducha, co činí lidi výmluvnými.


Je to příliš velká cena za smích, jestliže spočívá v újmě na cti.


Je zřejmé, že sama příroda dala nám hudbu jako dar, abychom lépe snášeli strasti.


Každé slovo, které neslouží ani k pochopení, ani k ozdobě, lze nazvat chybným.


Každý si přeje, aby byly vytýkány spíše cizí chyby než jeho vlastní.


Kéž bychom sami nekazili mravy svých dětí! Když řeknou něco prostoduchého, máme z toho radost, smíchem a polibkem vítáme slova, nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině zní oplzlé písně, předvádějí se neslušné scény. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.


Lépe ztratit přítele než vtip.


Lhář musí mít dobrou paměť.


Lidská mysl má být utvářena spíše důkladnou četbou než četbou mnohého.


Ne bezdůvodně Řekové tvrdili, že každý mluví tak, jak žije.


Největším plodem studia a plným úspěchem práce je schop­nost improvizovat.


Nezáživný učitel je jako vyprahlá půda pro něžné rostliny.


Nic není sladší než pomsta.


Obdivování je daleko nejdůležitější částí studia.


Paměť má dvojí přednost: snadno zachycuje a věrně uchovává.


Pravá krása není nikdy oddělena od užitečnosti.


Prvním požadavkem výmluvnosti je jasnost.


Srdce a vnitřní zápal to je, co nás činí výmluvnými.


Šaty dělají člověka.


Ti, kdo se chtějí zdát hloupým vzdělaní, jsou vzdělanými považováni za hloupé.


To samé není všude ani dovoleno, ani slušné.


Veškeré učení se opírá především o paměť, učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li to zanedbáváno, jako paměť.


Vše, co se rodí, umírá.