Maurizio de Giovanni citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

italská, 1958

Citáty (5)

„„Jsi zvláštní týpek, Ricciardi. Ten nejzvláštnější ze všech, to říkají všichni. Víš, že lidi mají strach z tvého mlčení, z tvé odhodlanosti. Jako kdyby ses chtěl pomstít. Ale za co?“ „Poslyš, doktore, rád si s tebou povídám. Jsi dobrý a poctivý člověk. Když máš něco na rozdávání, tak se podělíš a to je v téhle době vzácné. Ale neptej se mě, prosím tě, na detaily, pokud chceš, abych si s tebou dál povídal.“ (Bolest: Zima komisaře Ricciardiho)“

„„Nestěžuj si, díky chladu déle vydržíš. Jako tvoje mrtvoly.“ „Počkat počkat. Jako bych slyšel hlasy jako Johanka z Arku. Připadá mi, že jsem zaslechl vtip. Copak nejsi komisař Ricciardi? Ten zachmuřený komisař Ricciardi, co se nesměje?“ „No taky se nesměju.“ (Bolest: Zima komisaře Ricciardiho)“

„Ale Maione nechtěl, aby Ricciardi zemřel. Ve své dobromyslné prostotě byl přesvědčen, že je v komisaři usídlena část jeho ztraceného syna. Také si časem oblíbil to jeho mlčení, prchavé úsměvy a ozvěny prožité bolesti, kterou prozrazovaly pohyby jeho trýzněných rukou. A tak se rozhodl opatrovat komisařovo zdraví, ve jménu Lucovy památky. (Bolest: Zima komisaře Ricciardiho)“

„Měl přirozený zájem o bližního a jako kněz se naučil odhalovat city, které se skrývaly za výrazy obličeje. Viděl, co se skrývá za slovy a frázemi, které diktovaly okolnosti. Drobný kněz dokázal vést dva rozhovory současně, jeden ústy a druhý očima. Tak mohl nabídnout pomoc tomu, kdo ji potřeboval, avšak neměl sílu o ni požádat. Komisařovy oči, ty hluboké zelené oči, mu připadaly jako okna otevřená do bouře. (Bolest: Zima komisaře Ricciardiho)“

„Stávalo se často, že to, co slyšel od oběti, mohlo být zavádějící a vést k chybnému závěru. Byla to emoce, pocit, ne zpráva, která by byla rozumově zpracovaná. Utrpení, zlost, nenávist i láska. (Bolest: Zima komisaře Ricciardiho)“