Citáty (21)
„"Dědo, zapnul sis špatně košili!" Bez zaváhání jsem sebejistě odpověděl: "Ta košile se rozbila." I bez přemýšlení se hned automaticky bráním. Snažím se maskovat své odhalené nedostatky. Košile se nerozbila, to já jsem se rozbil.“
„Bylo první kuře, tedy já? Bylo první vejce, tedy Alzheimerova nemoc?“
„Co si budu myslet, až se budu chovat násilně? Co si budu myslet, až už nebudu schopen polykat? Tyto životní neznámé mě děsí víc než smrt.“
„Čím osvícenější jste, tím víc škatulek máte. Ale život není o katalozích, škatulkách, dobrém či špatném, správném či nesprávném. Život je o prožitcích, pocitech, perspektivě a růstu.“
„Člověk má rýmu, rakovinu, spalničky. Alzheimer má člověka.“
„Existuje mnoho knižních "návodů" jak žít, ale když pečlivě prostudujete životy autorů, užasnete, proč nežili a nežijí tak, jak káží.“
„Já jsem alzheimer a alzheimer je mnou.“
„Jak by univerzita mohla propagovat fakultu, kde působí Ph.D. s Alzheimerovou nemocí? Jak by student uvěřil, že špatná známka je důsledkem jeho vlastního výkonu, a nikoliv alzheimerovské mysli učitele, vyplněné plaky?“
„Jak poznám a pochopím, co cítím, když mi budou chybět slova, jimiž bych to popsal?“
„Lidé odcházejí z divadla a já doufám, že si vzpomínají, jaký jsme byl předtím, než nás okolnosti přinutily sledovat a "hrát" roli v Alzheimerově nemoci.“
„Matka Tereza nejsem, ale prokletí Alzheimerovy nemoci si nezasloužím!“
„Někteří lidé věří, že platí tvrzení - myslím, tedy jsem. Já píšu, tedy jsem.“
„Není to tak, že neumím číst. Rozumím slovům, gramatice i mechanismu čtení. Vím, jak číst. Jen to nejde. Pořád přečtu názvy ulic, pokyny apod. Říct "neumím číst" není přesné.“
„Pečovatelé mě upozornili na řadu incidentů, kdy jsem si neuvědomoval, co dělám. A co mě udivuje ještě víc: když mi řekli, co jsem udělal, zdálo se, že mě to nezajímá! A skutečně podstatné je to, že jsem opravdu neměl pocit, že by mě to mělo zajímat.“
„Porozumění strachu, stejně jako porozumění sopkám, nezabrání škodám během výbuchů.“
„Poté, co hráč poprvé zažije velké, ale opravdu velké vítězství, stráví zbytek života honbou za pocitem, který první velké vítězství provázel.“
„Přátelé čtou mé zápisky a říkají: „Ne, ty nemáš Alzheimerovu nemoc.“ A já odpovídám: „Protože pořád myslím? Protože, pokud mi dáte den, vytvořím dvě strany zápisků, což mi dříve trvalo deset minut?“
„Slyšel jsem: "Bylo by pro něj lepší, kdyby zemřel ve spánku. A bylo by milosrdné, kdyby k tomu došlo spíš dřív než později." Počkejte chvilku! Neumím si představit, kým budu, až budu dotlačen k poslednímu dějství alzheimera. Ale vím, že budu... pořád to budu já..., ač možná jiný já, než jsem byl kdy dřív.“
„Stávám se něčím nebo někým, kým jsem nebyl, nebo ztrácím něco z toho, čím jsem byl a už nebudu?“
„Z mých zápisků budete mít pocit, že se v jednom odstavci kloním k jednomu způsobu nebo k jinému.“
„Zkoumáme mozky postižené Alzheimerem na podkladě otázek vytvořených mozky nepostiženými - a pak tvrdíme, že ten cizí mozek lépe chápeme.“
